Ilyvalion

Ilyvalion je hlavním městem stejnojmenného království. Je to to známé "kolaborantské" království s Elfy. Díky tomu se tady právě Elfové dají najít nejjednodušeji, co se týká lidských obydlí. Někteří se dokonce stávají přátelštější s lidmi.. ale je to dlouhý proces, který může trvat staletí, než nenávist mezi dvěma rasami bude u konce.

Silfarion ->

Vyhodili tě z dětského domova, sem tam si pomohl s nějakou prací elfům, ale evidentně si je stále dostatečně nezajímal a stále se nedostávali žádné výsledky, jestli se vůbec někdy dostaví. Elfové byli prostě elfové a opravdu si nepamatovali, jaký člověk jim kde pomohl s nějakou prací, pro ně to byla jenom levná pracovní síla od podřadné rasy.

Probudil ses v nějaké dřevěné chatrči, která vypadala, že se každou chvíli rozpadne. Jako postel ti sloužila kupa slámy. Večer už si byl zoufalý, že nebudeš mít kam zalehnout, ale nějaká postarší paní ti nabídla nocleh za to, když vykydáš koně a to si samozřejmě bral. Podle paprsků slunce, které prostupovali mezerami mezi konstrukcí chatrče si odhadoval, že je hodně brzké ráno. Náhle ti zakručelo v břiše, jídlo bohužel nebylo v ceně práce.

Silfarion

Silfarion se probudil značně rozlámaný. Nejspíše by si na to i stěžoval, bohužel na to již byl zvyklý. Vlastně byl rád i za to seno, které obvykle nemíval. Pomalu se tedy narovnal a vylezl ven. Kde by tak asi nejlevněji mohl sehnat jídlo? Nechtělo se mu utrácet to málo, co měl. Nadruhou stranu, ještě se ani nedostal z města, aby si mohl něco ulovil. A i kdyby něco ulovil, nevěděl by jak to uvařit. Znal recepty, četl kuchařky, ale nikdy se vařit nenaučil. Asi chyba, ale teď jí těžko napraví. Ze slámy nic neuvaří.
No, vyšel tedy do ulic. Kydání už zvládl před spaním, když se paní nedívala, pomohl si i trochou magie. Ne moc, ale aspoň se v tom nemusel hrabat moc dlouho.
Po chvíli se podíval na nebe. Jestlipak na něj někde v dálce čeká lepší osud?

Silfarion ->

Vyšel si do ulic, kde už bylo dostatečně rušno, i když bylo takhle brzy ráno. Pro některé prostě začínal život trošku dřív a ty si byl bohužel mezi nimi, ale oni na rozdíl od tebe měli většinou práci, střechu nad hlavou a občas něco teplého do žaludku. Věděl si, že máš bystrou mysl a neustálými melouchy se akorát připravuješ o čas, který by si mohl strávit zlepšováním svých schopností a učení se novým věcem, od jazyků jiných národů po alchymii. Jenže bylo vůbec v lidské moci něco takového dělat s prázdným žaludkem? NE! Ve městě bylo spousty práce, ale většina bohužel manuální, málokterý člověk v Ilyvalionu byl učenec jako ty, většinu takových pozic zaplňovali elfové, ale přesto tu byla naděje.

Silfarion

Inu, samozřejmě. První starost bude obstarat si jídlo. Jenže kde a jak? Kradení se Silfarionovi příčilo, nikdy k tomu nebyl veden, ale když nebylo zbytí, tak se musel přiklonit i k tomu. Což o to, i s jeho slabými schopnostmi to bylo lehké. Stačilo si vybrat nějaké přelidněné místo, vytvořit malou iluzi toho, co chtěl ukrást a rychle odebrat ten pravý předmět. Takovýhle úkon ne jen, že zbavil jeho hlavu bolesti, ale taky zaplnil žaludek.
Takže první místo kam se vydal byl samozřejmě trh. Vždy si vybíral spíš okradače než poctivé prodejce. Za ty roky věděl kdo šidil, kdo vyžadoval příliš velké poplatky a tak podobně. Dnes by se taky mohl porozhlédnout po nějakém elfovi, co by byl schopný přijímat učně. Elfů tady bylo kopec, ale Silf měl malý problém, trochu se je bál oslovit. Ale to až později. Nejdřív obhlédnout hlavní trh!

Silfarion -> A tak jsi se vydal na trh. No a koho si tam ihned nespatřil, přímo uprostřed trhu. Dvoumetrový plešatý muž s velkým černým knírem, přes sebe měl přehozenou kdysi bílou zástěru, nyní celou od krve. Řezník Hillard. Hillardovi se podařilo zničit veškerou konkurenci v Ilyvalionu, přeci jen, když někomu zaklepal tento obr u dveří se sekerou v ruce a krvavou zástěrou, že by pro jeho dobro bylo moudré změnit řemeslo, všichni poslechli. Díky tomu, si mohl nadhodit vysoké ceny, nepříliš kvalitní maso plné kosti, někdy i dost staré, a lidi sem zde museli stejně chodit nakupovat. Otázkou je, chtělo se ti něco takového jíst, když si věděl, že vedle je paní Hilda, které nikdo neřekl jinak než mama Hilda. Dělala vůbec to nejlepší sladké pečivo ve městě, měla tajný recept, který se dědil po generace a byla to opravdu milá paní, jenže to její pečivo tak krásně vonělo!

Silfarion

Na trhu bylo spousta dobrého, sladkého a voňavého. Třeba pečivo od Hildy. Bylo to báječné, párkrát si ho již poctivě koupil i když se tak najedl méně než kdyby si koupil něco obyčejného. Jenže, jí rozhodně nechtěl okrádat.
A pak tam byl ten řezník... Hillard. Nepříjemný to chlapík a ještě horší prodejce. Pokud si chtěl člověk pořídit dobré maso, musel mít hromady zlata. Pro nějakého hrdinu by byla jasná volba, od koho si jídlo půjčit, jenže Silf se bál. Kdyby něco nevyšlo, nejspíše by skončil na místě kotlet, co ten řezník nabízel.
Takže než se do něčeho pustil, začal mapovat situaci, počty lidí v davu, možnosti rychlého úniku, vhodné prostory a kousky masa pro ukradení a nahrazení iluzí. Něco tak malého jako byl plátek masa dokázal vytvořit už automaticky, ovšem půlku krávy by dal dohromady jen s obtížemi. Potřeboval informace o možnostech, proto musel nejprve trochu projít okolí. Ne nijak nápadně, nedělal to poprvé. Byl to srab, ale nebyl to debil. Musel mít plán.

Silfarion -> Nebyl si blbec, díky čemuž si stále žil. Přežít v takových podmínkách s ne zrovna válečnickými proporcemi už o člověkovi něco říkalo. Šel si tedy omrknout situaci a naštěstí pro tebe došel dobře vypadající, tedy upravený a bohatě oblečený muž. Neznal si ho, ale podle měšce, který položil na pult u řezníka si věděl, že určitě bude kupovat kvalitu. A taky že jo, řezník vzal pěkný kus masa, muž však zakroutil hlavou a ukázal na sekaček, který měl řezník položený na pultu. Ten pochopil, že se nejedná o blbce a začal maso zbavovat kostí. Tím vytvořil několik hezkých plátků masa, které se dali snadno ukrást. Bylo tu však riziko, že nenaštveš jen řezníka, ale i neznámého velmože. No a najendou ti zakručelo v žaludku.

Tržnice byla plná lidí a hluku od lidí a zvířat, takže schovat se dalo poměrně jednoduše. Nevěděl si však, jestli sebou muž nemá nějakou gardu a jestli se nepřidá někdo z lidu aby tě zastavil s vidinou pěkně odměny od neznámého muže.