Almdalir

Eldgrim:

No... cesta zpátky byla rychlá, a už nebylo potřeba si pčohléžet co se kde děje, takže se mohli prostě rychle vydat na místo určení, což byly jejich lodě v přístavu. Jarl nechal svolat svoje válečníky. Patnáct nejlepších fousáčů z jeho lidí se brzy setkalo kolem mola, a přišlo něco, co by mohl být rychlý brífink. Přišel i Jarl a dali se tedy do toho.
"Ten obchodník nahodil zajímavou věc. Podle všeho místní jarl potřebuje nutně pomoct. Zdá se, že nějaká bestie otravuje město. Nemůžou jí dostat, a podle všeho je nejjednodušší jí najít právě, když je v Jarlově hale plno - právě proto nás tam pozval. Že když mu to pomůžem zabít, bude nám vděčnej.. a moc víte, co vděčnost znamená. Každej si budeme moct říct o něco dobrýho, to vám povim." rozjel... ale pak se zastavil.
"Ale zase. Jsou slabý. Věc prej zabila několik jejich vojáků, budou dneska pít.. jestli by byla šanci si tady kořist utrhnout, je to dneska." přinesl další pointu. Vojáci začali mezi sebou něco mumlat. "Co myslíte?" dodal, a tím už se všichni dali mezi sebou do nějakého mluvení. Názory byly dost rozdělené.

Eldgrim Guthrumsson

Eldgrim pozorně poslouchal jarla. Takže tu byli hned dvě možnosti, vlastně..tři možnosti. Mohli všichni jít a zabít tu bestii, která tyranizovala město. Eldgrim by se musel sakra snažit a sakra riskovat, aby zasadil poslední ránu a muži zpívali o jeho činu, poté by byla šance, aby dostal jarlovu dceru. Druhá možnost byla, celé to tu vypálit a unést ji, ale jak znal Vikingské ženy, snažila by se ho každou noc zabít. Nebo sebe. Málokterá Severská žena, hlavně ty z lepších rodin, se nechá spoutat. No a pak tu byla třetí možnost, o které Eldgrim nerad uvažoval. Pokud by se rozhodli vypálit město a on o tom dopředu řekl jarlovi..ne, ne..moc rizika!
Jsem pro tu bestii. Jezdíme sem každoročně doplňovat zásoby, kam by jsme jezdili další roky, kdyby jsme to tady vypálili..?
Pravil Eldgrim překvapivě klidně a sáhl si do sudu vedle pro jablko, do kterého se s chutí zakousl. Bylo kyselé, ale co jiného takto na severu taky vypěstovat že.

Eldgrim:

Eldgrim se přidal k táboru, co byl pro skolení bestie. Tím se tábory rozložily tak nějak z půl na půl, a poslední, co se ještě nijak nerozhodl, byl Vignar, a sám Jarl, který ale poctivě čekal.. protože koneckonců, i kdyby to bylo 90 na 10 a jarl by šel pro 10, zbytku by nezbývalo než se přidat, a nebo se pokusit o nějakou rebelii. Každopádně.
"Já.. musim souhlasit s Eldgrimem." nakonec vypadlo z velikána. Jarl přikývl. "Je pravda, že když to tady vypleníme, získáme najednou spoustu bohatství.. ale když jim pomůžeme, získáme tu reputaci, a vyděláme na tom do budoucna při dalším kupování zásob. Asi je to takle lepší." zamyslel se. Pak tedy přikývl ještě jednou, rázně.
"Dobrá, hoši. Připravte si zbraně, pořádně se nachystejte k boji. Dneska nás budou v Hale provolávat jako hrdiny!" napudil bandu Jarl, a banda si tak začala skákat zpátky na lodě, aby se mohli připravit.

Eldgrim Guthrumsson

Joooooooo!!
Zařval Eldgrim poté, co jejich jarl domluvil. Zároveň topůrkem sekery zabouchal do sudu vedle něj, což asi udělal taky každý, prostě se museli nějak namotivovat. Každý z nich mohl v následujících pár hodinách zemřít a i když se mluví o slavné smrti, ne každý chtěl zemřít tak brzy. A Eldgrim bude nejspíš riskovat ze všech nejvíc, nyní už rozhodl, že není jiné cesty jak "legálně" získat jarlovu dceru. Samozřejmě zde pak byla cesta, že i přes zákaz jarla by se s ní stýkal a zmizel by dřív, než by jarl zjistil, co všechno se dělo. Jenže co když za půl roku zase přijedou pro zásoby? Samozřejmě i Eldgrim naskočil na loď a nahodil velký úsměv na svého jarla.

Eldgrim:

No, zařvali si všichni, jak už to tak bývalo, a pak se tedy vydali směrem lodě, aby vzali všechno, co budou potřebovat, a pořádně se na to připravili. Stejně tak pochopitelně i jarl. Ten jako vůdce klanu absolutně v něčem takovémhle nemohl chybět...a taky určitě chybět nebude. Jeho meč, sekera i štít byly připravené.
"Eldgrime. Tady máš štít. Když ten tvůj je v opravě." přerušil Eldgrimovo usmívání se Vignar, když se objevil za ním s novým kusem vybavení. "Měl by bejt v pohodě, a bez štítu nechceš." dodal k tomu. Sám byl připraven dlouhou jednoruční sekerou a vlastním štítem. Pravda byla, že štít v pohodě byl.. nebyl pochopitelně Eldgrimův milovaný, ale co se dalo dělat. Někteří z válečníků už zase seskakovali zpátky na molo, připravení. Jarl koukal přes palubu lodi a přemýšlel, viditelně.. Celkově byla atmosféra celkem napjatá. Bojovat proti lidem bylo zvyklostí a nebyl s tím problém, ale nějaká monstra, to byla vždycky celkem neznámá.

Eldgrim Guthrumsson

Eldgrim přijal s úsměvem štít od svého přítele. Poté hodí ještě chytil za rameno a otočil směrem k sobě.
A snaž se. Ať pak můžeme dát pořádný škopek. S poserama nepiju..
Pravil provokativně a lehce ho bouchl do ramena, jak už to tak bývá. Eldgrim už chtěl jít s ostatníma, ale všiml si zamýšleného jarla. Eldgrim se postavil vedle něj a lehce do něj drcnul, aby ho vzbudil ze zamyšlení.
Můžu s tebou ještě krátce mluvit..?
Zeptal se Eldgrim a opřel se lokty o loď a též pohlédl do města

Eldgrim:

"Hah! Tak to mě mrzí, že budeš dneska na suchu, protože nemoct pít sám se sebou, to musí bolet!" poznamenal Vignar jen tak ze srandy a s veselou jiskrou v očích. Pak ho nechal projít k Jarlovi, mezitímco sám se přidal k ostatním.
Výhled z lodi byl vskutku pohledný. Útes, a pak velká spousta otevřeného moře. Dnes bylo hezky, slunce vysoko, odráželo se od hladiny vody.. i když pomalu už se taky chystalo zapadat. To ale barvy scenérie jen zkrášlovalo. Jarl se ze zamyšlení probral, jen jak dostal drcnuto.
"Hmm, povídej?" zeptal se zaujatě, bez toho, aby se na svého strážce podíval. Moc dobře věděl, že je to on, a chtěl si ten výhled ještě chvilku užít.

Eldgrim Guthrumsson

Eldgrim se zhluboka nadechl, trošku nesměle se usmál a nakonec pokračoval.
Určitě víte, že je vaše dcera velice atraktivní a jen díky respektu k vám, jsem si jí nikdy nevšímal. Jenže znáte to, jsem slaboch. Takže abych to vydržel..ta dívka co jsem viděl na tržišti. Musím ji získat, problém však je, že je dcera místního jarla. Věřím, že když sejmeme tu bestii, tak třeba svolí k tomu, abych se s ní mohl setkat, ale pokud i tak odmítne..víte, stejně se o to pokusím. Takže se chci předem omluvit, kdyby jsme měli nějaké problémy..
Pravil Eldgrim na férovku. Prostě věděl, že se o to prostě pokusí, i kdyby mu řekli, že ho může kdokoliv zabít, když ho spatří s jarlovou dcerou. Eldgrim doufal, že ho jarl pochopí, protože kdyby mu to zakázal i on, tak už by to bylo sakra těžké.

Eldgrim:

"Hmpfh." zazoufal jenom jarl dosti neslyšitelně, když za ním Eldgrim přišel s tímhle. "Uvidíme, jak se to vyvrbí, hochu. Nakonec tohle rozhodnutí bude na jarlovi Almdaliru, a na tobě, jak dobře se předvedeš v boji." pronesl s přikývnutím. "No.. a další rozhodnutí jsou tvoje rozhodnutí. Pamatuj si, že je neděláš ve jménu našeho klanu, ale jen ve jménu sama sebe. Jestli chceš sám zaútočit na město kvůli ženě, tak si dělej, co chceš, ale já kvůli tomu válku vyhlašovat nebudu. Rozumíme?" zeptal se. Ono.. znělo to docela odůvodnitelné, že jarl do války s Almdalirem jít nechtěl.. byli sice teď nejslabaší, co zatím byli, ale.. yeah, tuhle debatu už měli předtím.
"No.. ale uvidíme, jak to tam dneska dopadne. Almdalir není slabý město. Cokoli je to za monstrum, bude to těžkej boj." dodal k tomu jarl.

Eldgrim Guthrumsson

Eldgrim pozorně poslouchal jarla. Možná se měl nakonec rozhodnout jinak a měli spíš zkusit dobýt město, ale kdo ví, třeba vše ještě dopadne dobře.
Beru na vědomí. Věřím, že bych do toho nezatáhl všechny a skončilo by to starým dobrým soubojem muže proti muži..
Odpověděl klidně Eldgrim. Sice ještě neměl příliš zkušeností, ale byl na vrcholu svých sil a se sekerou byl opravdu obratný, takže si poměrně v soubojích jeden na jednoho opravdu věřil. Eldgrim poté jenom lehce poplácal jarla po rameni.
Muži čekají..
Pravil a pokývl jarlovi, což znamenalo, že by to asi ještě chtělo nějakou kratší motivační řeč, než se pustí heldat to monstrum.

Eldgrim:

Jarl spokojeně přikývl. Nechtěl být na Eldgrima vyloženě nepříjemný, neboť chápal to, co si tam žádá, ale stejně tak Eldgrim musel chápat, že pro klan by hnedka takový problém nebyl tím nejpříjemnějším. Každopádně, na jeho další slova si poplácal do prsou, naposledy se podíval směrem k vodě, a pak se otočil na svoje lidi, připraven jim teda i něco říct.
"Pánové, moji věrní bojovníci. Chápu strach v očích, protože dneska nestojíme proti dalšímu chlápkovi se sekyrou, ale prosti monstru neznámýmu, proti takovýmu, kterýmu nikdo z nás ještě nečelil. Ale řeknu vám tohle. Největší příběhy jsou právě takový, kde hrdina skolí monstrum. Kde družina skolí něco, co je nad chápání člověka. Takový chvíle si lidi pamatujou, o takových se zpívá v halách, dokud ještě v halách nějakej hlas je. Jména takových bojovníků si pamatujem!" začal svoji řeč, a všichni urputně poslouchali. Eldgrim tomu musel dát za pravdu, neboť doopravdy, právě o takových hrdinech se tak často u piva a medoviny zpívalo. Už to tak bylo, neboť slavných válečníků, co dokázali porazit spoustu lidských nepřátel bylo hodně, ale těch, co poráželi zrůdy..jen málo. "Dneska večer navždy zapíšeme naše jména do těch písní. Dneska večer bude večer, o kterým budou mluvit kurvy až na nejsevernějším okraji kontinentu až do skonání hvězd. Dneska navždy naryjeme svoje jména na vstupní bránu za Alheste. Říkám vám, v její Hale budeme mít židle s vyrytýma vlastníma jménama, už připravený na naše zadky! DNESKA, a jdeme MY! Nebojte se ničeho, protože jste bratr k bratru, tak, jako jsme bojovali vždycky, a žádná příšera nedokáže stát v cestě Kaldrvergu!" dokončil sůj proslov. Válečníci začali křičet a bušit do svých štítů, v harmonicky slazeném orchestru barbarů.

Eldgrim Guthrumsson

Eldgrim poslouchal svého jarla. Přitom chodil za ním tam a zpět a házel drsné pohledy na muže dole. Vždy, když řekl něco epického, tak pozvedl svoji sekeru a zařval, s ním i muži. No a takhle si dali tu svoji motivací řeč. Teď bylo na čase začít konat. Eldgrim se otočil ještě na jarla.
Tak, víme vůbec kde hledat? Nebo aspoň trochu, proti čemu stojíme?
Zeptal se bez známky strachu. Takhle to prostě chodilo, jejich víra je připravovala téměř o všechen strach že smrti, protože to co je čekalo potom, bylo daleko lepší, než pozemský život.

Eldgrim:

Jarl dopovídal, a pak se tedy otočil zpátky ke svému zvědavému strážci. "Nevím, proti čemu přesně, jen, že je to dost velký. Ale vim, kde... prej monstrum chodí přímo do jejich Haly, když se tam koná nějaká oslava. Takže.. půjdem právě tam. A uvidíme." odpověděl mu na to jarl. Jeho orchestr dole mezitím už byl u konce, a tak jarl mohl mávnout sekerou kupředu, a celá skupina obrněnců se vydala směrem k Hale. Stejně tak i jarl seskočil dolů a šel tím směrem.. měli ještě nějakou dobu, kde Eldgrim mohl něco popovídat, navrhnout, nebo cokoli. Pak už je ale čekala hala... a brzy po tom.. dost možná bitva.

Eldgrim Guthrumsson

Eldgrim poslouchal svého jarla a šel pomalu se skupinou mužů k hale. Následně ještě zpomalil a pravou rukou chytil jarla za rameno, aby ho přitáhl trošku blíž k sobě.
Může to být past. Je divné, aby monstrum chodilo do Haly. Musíme být připravení na cokoliv..
Pravil potichu, aby to slyšel jen jarl. Eldgrim nechtěl nic nechávat náhodě, ale zároveň nechtěl, aby to slyšeli všichni chlapi. Mohla by vypuknout panika a mohli by jen tak bez otázek začít mlátit lidi sekerou po hlavě. To k nim docela sedělo. Nemusel jim Eldgrim k tomu dávat důvod.

Eldgrim:

Jarl si vzal tuhle připomínku k srdci, a lehce přikývl. Jarl Almdaliru byl už dlouhá léta jeho dobrý přítel, ale byla pravda, že to ještě nemuselo až tolik znamenat, pokud se třeba jejich nakupování někomu kolem nelíbilo. Co se dalo dělat.. Jarl bude věřit, ale bude i opatrný k těm, kterým se rozhodl pomoci.
Každopádně, hala byla před nimi. Byla pěkná, pochopitelně dřevěná, jedna z největších na Severu. Stáli tam dva strážnící, ze kterých by skupina pod jarlem udělala absolutní srajdu, kdyby se o něco pokusili, ale venku nic dalšího. Přivítali tuhle bandu s přikývnutím, a pustili je dovnitř. Byli očekáváni.
Uvnitř bylo vojáků víc. Naproti dveřím, po dlouhé hale, bylo křeslo, kde seděl jarl Almdaliru. Byl to postarší chlapík, ale pořád silný. "Vítej, příteli!" pozdravil s mohutným natáhnutím rukou. Jarl šel dál. Pochopitelně, a co Eldgrimovi neušlo, jeho dcera stála po jeho boku.