Naamven

Naamven je hlavní město ve stejně jmenovaném království, momentálně bez krále, neboť v čele království je teď Císař Meloir a tím město spravují jeho lidé. Naamven je naposledy dobytým územím, teprve před necelým půlrokem, tudíž lidé na to stále nejsou zvyklí a někteří s tím pořád ještě nejsou spokojení.

Edward:

Blíží se k poledni v Naamvenu, hlavním městě poslední oběti Imperiálního expansionismu. Edward má být těsně po poledni na místě. Po nějaké době, kdy měl on i jeho družina volno, konečně měl dostat taky nějaké nové rozkazy a pustit se do nějaké nové práce. Nezavolal so ho nikdo jiný, než samotný Správce Rivoare, který byl teď nejdůležitější osobou celého Naamvenu, neboť to byla Císařem pověřená osoba k vládnutí a uklidnění tohoto nového kusu země. Rivoare si udělal základnu tam, kde bývalý král Naamvenu - v městské pevnosti. Takže na Edwarda po cestě nepochybně koukalo dostatek strážných - ale byl očekávaný, takže by to neměl být problém.

Edward Granville

Pevností se linul pronikavý zvuk kapajících bot. Do toho širého ticha promrzlé pevnosti vstupoval mladý kapitán, který o tuhle pevnost bojoval. Nyní, když přišla správná chvíle pro nové rozkazy, chtěl být mezi prvními, kdo je uslyší. Cestou pozoroval různé nové stráže, které podle něj pouze přehodili uniformy ze starého království na imperiální barvu. I on byl ve formální zbroji, vál za ním rudý plášť, který nosil pouze při formálních příležitostech. Prošel dlouhou chodbou, až narazil na dveře, které potřeboval. Stráže naprosto ignoroval, několika rychlými údery o zeď zaklepal. Následně vstoupil.

Edward:

Edward prošel bez nejmenších trablů přes stráže. Koneckonců, on ten oficiální imperiální ohoz vyšší hodnosti, než byli stráže samotné, taky lecčemu napomáhal. A protože Edward v pevnosti už doopravdy jednou byl, ani neměl problém najít ty správné dveře. Byl vyzván k tomu, aby vstoupil.
Místnost Správce byla taková, jaká předtím místnost krále. Akorát trůn zůstával neobsazený. Místo toho bylo pod ním přistavěno pohodlné křeslo. Správce by na trůně sedět neměl, tak to bylo dáno Imperiálními zvyky. Jo, a taky všude místo barev a bannerů původního království byly pochopitelně barvy a bannery imperiální, ale jinak to byla pořád stejná stará místnost. Muž sám seděl právě na křesle, před ním stůl a na něm velká spousta dokumentů. Těžko říct, co to všechno obsahovalo, ale spravovat nově dobyté území nemohla být žádná hračka... a protože město ještě nehořelo, zdálo se, že Správce asi bude alespoň poměrně schopný.
"Kapitán Edward, očekával jsem vás. Posaďte se, prosím." pronesl slušným, ale autoritativním a striktním hlasem Správce Rivoare. Když se Edward podíval po stranách místnosti a i přímo bocích Správce, byl velmi dobře strážen. Tucet stráží bylo vidět, a za trůnem předpokládal, že určitě mohou být další dva.

Rivoare, Správce Naamvenu:

Edward Granville

Bylo jasné, že tu bude spousta stráží, přeci jenom jednalo se to teprve nedávno získané území. Děkuji, sykl když se posadil na určené místo. Tušil, že nový úkol nejspíš bude souviset s udržením moci na zdejších územích. Přeci jenom jeho jednotka byla plná válečníků, takže se nejspíše nebude jednat o úplně diplomatickou misi. Nuže?

Edward:

Rivoare přikývnul. "Dobýjet svět je mnohem jednodušší, než si ho potom držet. Ale vy jste z akademie, tak o tomhle pravděpodobně víte.." pronesl na úvod, a ukázal mapu. Byla to mapa království Naamvenského. "Velká spousta lidí, co se staví proti vládě Impéria, dělá problémy hlavně tady, tady a tady." vysvětlil hned, a ukázal na mapě tři body, z nichž dva byly vesnice a jedna strážní věž. "Poslal bych tam prostě neelitní sílu, jako normálně ve válce, ale válka není, řeholníky potřebujeme k farmaření a co hůř, nemáme, kdo by hlídal a strážil hranice na sever. Nemůžeme si dovolit moc plýtvat zdroji ani lidmi... a tak potřebuju dobrý lidi, aby se postarali o tenhle vnitřní problém." vysvětlil, a nakonec na mapě ukázal jednu z těch vesnic. Byla severně od Naamvenu, asi půlku cesty mezi Naamvenem a jeho severní hranicí. "Proto jsem se rozhodl, že pošlu na tyhle body elitní skupiny. Přidám k vaší družině pět dalších cvičených mužů. Váš úkol je dostat ty rebely z Dikrichemu. Na ostatní dva body pak pošlu další dvě skupiny." dále vysvětloval svůj plán. Nic moc neřešil kolem, konverzace neexistovala.. spíš jen rozkazy. "Budete mít pravomoc jednat - v zájmu Imperiálního zákona - ale to, jak je odtamtud dostanete, je na vás. Dám na vaši kreativitu.. nikdo na těchhle místech nebude, aby vám dával rozkazy." podotknul. Takže tam Edward bude nejvyšší armádní úředník, a technicky bude celé místo do času, dokud nevyhostí rebely, padat pod jeho rozkazy. "Ale znova připomínám - jestli uslyším, že je tam něco hodně proti zákonům Impéria, tak konec. Nepotřebuju, aby moje skupiny na čištění odporu samy tvořily odpor." ještě striktně a přísně dodal. Důlěžité poznamenat. No, pak si zase sedl. "Až bude okolí čisté od rebelů, ohlásíte se zase tady u mě. Všechno jasné, nebo nějaké dotazy?" dokončil svůj brífink a čekal, jestli bude potřeba na něco odpovídat.

Edward Granville

Prohraboval si svůj domnělý plnovous, protože byl čerstvě oholen. Pravda byla taková, že po válce se stala jeho jednotka takovým kladivem proti rebelům. Už v minulosti dostávali rozkazy, které je vedli k čištění rebelujících vesnic. Nyní byli však na pokraji nového začátku, pač začali rozkazy přijímat od místní samosprávy a ne od hlavního města. Edward se podíval na okolí vesnice na mapě, aby měl představu o okolí, do kterého přivede své muže. Nechtělo se mu říkat, že na potlačování rebelů je jeho skupina ta nejlepší - nezůstávali po nich většinou žádní rebelové. Nakonec pouze pokýval, když uslyšel připomínku na imperiální práva a zákony. Edward je znal moc dobře - rebelové nemají žádná práva a jediný zákon tu je císař. Trochu ho zneklidnilo, když slyšel, že pod sebe dostane posily. Byl zvyklý pracovat s jeho kompanií, další nové tváře znamenali neznalost jeho taktik a strategií, tedy i další nutný výcvik. Ty muži jsou členy zdejší armády? Mají výcvik? Otázal se do ticha, které zůstalo po delším monologu. Nechtěl to prodlužovat, pokud dostal svoji odpověď, pokývl na znamení srozumění a vydal se ven z kanceláře. Okolo stráží prošel celkem rychle, až zavál průvan jeho pláště. Před pevností ho už určitě očekával jeho desátník, který ho v kompanii zastupoval a vykonával jeho rozkazy. Ať se všichni seberou, za hodinu vyrážíme. Sraz je u severní brány, ať si tu nic nenechávají.

Edward:

Správce přikývl. "Jsou to Císařovi muži. Elitní skupinka, o výcvik se nebudete muset bát." pronesl sebevědomě. Znělo to, jakože borci by fakt měli vědět, co dělají.. no. To znamenalo, že by Edwardova družina teď měla čítat nějakých 25 mužů. Správce musel očekávat pořádnou rebelskou aktivitu, pokud někde posílal 25 dobrých chlapů na bandu rebelů, kteří pravděpodobně byli špatně vybavení, dost možná i se špatným výcvikem a kdo ví, s jakým vůdcem. Ale.. Správce řekl, nebyl důvod se s ním hádat. Edward svoje vojáky z vlastního neplatil, dostávali Císařský žold, takže v tom problém nebude.
No.. Desátník na něj doopravdy čekal, takže s kývnutím přijal. "Ano, pane." přikývl a vydal se směrem jeho družina. Edward tedy měl hodinku na to, aby se nějak sám připravil, a pak mohli ze Severní brány vyjít. Čekala ho nová mise... nepochybně to bude zajímavé. Jinak by neposílali Edwardovu Squad.

Edward Granville

Kývnutím propustil desátníka zpět ke kompanii a sám se odebral do důstojnických ubikací. Ty vznikly v dřívější hospodě, kterou impérium zabralo pro své oficíry. Kromě pokojů tu zůstala i funkční hospoda v dolním patře, kde bylo možné si dát něco lepšího. Edward toho moc nepotřeboval, zabalil si nějaké základní jídlo, mapu, skládací dalekohled a vyzbrojil se. Svůj červený plášť mohl zase schovat, protože v terénu byl velice nepraktický. Během pár minut měl tedy vše, co potřeboval a mohl se vydat k bráně. Klíče odevzdal, pač se nemusel z této mise vrátit živý.

Edward:

Ano. Edward udělal správně všechno, co potřeboval v přípravě na jeho další úkol. Ono, každá mise vojáka v Imperiální armádě mohla stát život, takové už to prostě bylo. Ale tahle byla vpravdě jedna z těch asi nebezpečnějších. Pár oficírů co zrovna práci neměli na něj mávli, když odcházel. I oni budou brz převeleni. Kromě těch dvou dalších bodů bylo potřeba pořádně opevnit a hlídat hranici.
Každopádně, kompanie už byla připravená. Všech 25 mužů. Edward si mohl všimnout těch nových. Tráva jim z bot nečuměla, naopak, většina z nich byla v nejlepších letech, připraveni se bít za slávu své Říše, a to určitě ne poprvé. Už jen šrámy na jejich zbroji naznačovaly, že určitě v nějaké té potyčce už byli. A tak tedy mohli vyrazit. Nebyl to nijak přehnaně dlouhý pochod. Možná den cesty od Naamvenu.
"Jaká je vlastně mise, šéfe?" zeptal se jeden z Edwardových chlapů, co v kompanii byli už nějakou dobu, Dyron.

Edward Granville

Přicházel lehkým krokem, na rozdíl od některých jeho mužů nemusel tahat štít, který by ho tížil. Prohlédl si nové spolubojovníky. Přemýšlel, jestli už je někdy neviděl při nějakém boji, ale nic se mu nevybavilo. Nad otázkou se lehce ušklíbl. Vyrážíme uklízet povstalecký bordel. Odpověděl mezitím, co si doprohlédl nové vojáky. Seřaďte se do pěší formace! Ty a ty půjdete vepředu jako předvoj. Ukázal na dva nové vojáky. Chtěl je mít pořád na očích. Pak zase vybral dva své vojáky, kteří měli kromě mečů i luky, jako zadní dvojici, která je bude krýt v případě napadení. On sám většinou pochodoval uprostřed s ostatníma, aby mohl vydávat rozkazy. Míříme k Dikrichemu, mějte se na pozoru, rebelská špína nás už možná čeká! Zařval na shlukující se vojáky.

Edward:

"Ano, pane!" ozvalo se ze skupiny, a ta se tedy dala na seřazování. Ti noví doopravdy věděli co se dělo a rozkazy poslouchali dobře, postavili se, kam jim Edward řekl.. a tak mohlo začít pochodování. Vojáci mezi sebou semtam nahodili pár slov, ale většinou nic moc a nic moc plodného. Většina byla napjatá z toho, že se znova jde do akce, navíc se o akci samotné moc nevědělo. Ale tak... i tak to bývalo.
Kompanie už šla půl dne bez problému a bez ničeho, když v tu chvíli se konečně ozvalo něco, co odrazí monotónnost jejich pochodu. "Kapitáne! Tohle budete chtít vidět!" ozvalo se z předvoje. Zkušení vojáci udělali kapitánovi místo, aby mohl projít dopředu a kouknout, co se tam asi mohlo dít.

Edward

Nijak se nepodivoval nad zařazením nových vojáků. Myslel si, že je to ku prospěchu, jestli jsou dobrou vycvičení. Něco mu však říkalo, že pokud mu velení nedalo sedláky, ale pět vycvičených vojáků, nebude to klasické strašení farmářů s vidlemi jako na poslední Eškafestu. Cestou se snažil moc nepřemýšlet a pouze dávat pozor na své vojáky. Měl před sebou předvoj, takže pokud se je chystal někdo přepadnout, byli připravení. Do nějakých tlachů s posádkou se momentálně nepouštěl, chtěl být autoritativní, dokud to jde. Když vepředu zavolali vojáci, že něco našli, okamžitě zavelel středu skupiny, aby se měl na pozoru a sám vyrazil dopředu, aby zjistil, co našli.

Edward:

Naštěstí to nebyl žádný nájezd barbarů, to by byla asi reakce trochu jiná. Přesto vojáci v předním voji drželi své rty těsně u sebe v napětí, takže to nic moc příjemného být nemohlo. A když se přišel Edward podívat, zjistil, že to určitě příjemné není. Přímo před ním, na stromě starším než celá skupina dohromady, byl přikován člověk. Nejen ledajaký člověk. Byl tam ukřižován na kmenu stromu, přibit, s solidní spoustou řezných ran.. a na sobě měl oblek oficíra Roesaardské armády, takový, který použil Edward při cestě do pevnosti dnes ráno. I s tím pláštěm a vším. Na větvích stromu bylo dalších pár návštěvníků. Oběšení vojáci Impéria.
Pod ukřižovaným kapitánem bylo jednoduché, rychlé sdělení od kohokoli, kdo to udělal.
"Neklekneme."

Edward

Přestože byl zkušený voják, byl vnitřně šokován brutalitou zdejší rebélie. Zdejší sedláci se nejspíš stali velice zruční, minimálně při odstrašování imperiálních vojáků. Bylo jasné, že zde musí udeřit ruka zákona. Edward se podíval na své taktéž vyděšené druhy a suše utrousil. Nesundavejte je. Nemáme čas se zdržovat, pokud tu někdo řádí takovým způsobem, že tu věší imperiální vojáky, musí být popraven. Nařídil vojákům pokračovat v cestě. Bylo jasné, že budou muset zastavit nedaleko vesnice a udělat si ležení. Pokud možno, co nejméně viditelné, aby je nezahlídli sedláci. Ne, sedláci ne - ale rebelové.

Edward:

Správný úsdek byl v tom, že takový normální sedlák pravděpodobně nepotřebuje věšet imperiály, dokud mu vyloženě nepokopou políčko, a tak tohle byla pravděpodobně nějaká organizovaná skupina někde odjinud než přímo z vesnice. Sedláci koneckonců byli spokojení, dokud měli co do huby, a to by s přeskokem vlajek na Imperiální neměl být takový problém.
Každopádně, vojáci přikývli a vydali se tedy dál. Nebudeme si lhát.. atmosféra hodně zhoustla oproti tomu, co tam bylo předtím. Tady si nikdo nehrál na nepříjemný odpor.. tady to asi byl real deal. A tak bylo po velkou většinou zbytku cesty naprosté ticho.
Další rozhodnutí msuelo padnout chvilku potom. Začalo se stmívat.. ale skupina měla už jen nějaké tři, čtyři kilometry, než dojde na místo, odkud by už vesnice byla i na očích. "Dojdeme to, nebo rozbijeme tábor tady, kapitáne?" zeptal se jeden z vojáků. I tady by šlo utábořit, co se týkalo terénu.

Edward

Bylo mu jasné, že se atmosféra změní. Bohužel s tím nemohl nic dělat, válka byla někdy krutá. Edward měl pocit, že pokud šlo o pověšené vojáky, mohl tady být někdo mocnější. Někdo, kdo si ze sedláků udělal posluhovače a nechal je rebelovat. Tohle nevypadalo na klasické sedlácké povstání, mohlo za tím být víc. Rozbijeme tábor tady. Žádné ohně, žádný hluk. Vykopejte malý zákop, ve kterém přespíme. Vy dva mějte první hlídku, dokud vás nepříjdou vystřídat. Mějte se na pozoru, viděli jste, co se stane pokud si pozor nedáte. Rozdal rozkazy. Sám však do příkopu nešel. Jeho politika byla, že chce mít svoje vojáky na očích pospolu, zatímco on bude přemítat. Vyšplhal na strom, ze kterého viděl do okolí a zároveň viděl na svoji hlídku. Po ruce měl dalekohled, kdyby náhodou. Spát měl v plánu až zítra.

Edward:

Válka určitě uměla být krutá... vlastně to bylo něco, co uměla možná ze všeho nejlépe. Edward se rozhodl, že camp založí už tady, na tomhle místě, a že tedy pověří hlídku po dvou lidech na střídání. Chlapci se pustili do kopání rychlého zákopu. Byla to celkem standardní procedura, takže na to byli zvyklí a dlouho jim to netrvalo, a když přišla noc, už byli připraveni. A mezitím sám Edward se rozhold celou noc nespat a pomáhat s hlídkou s dalekohledem. Dobrá věc, že mělmožnost spát předtím, kdyby nebyl dobře vyspalý ráno, pravděpodobně by to nezvládl. Ale mělo by to jít.
Každopádně, noc tedy padla a vojáci šli až na dva na hlídce spát. Hlídky se střídali, a bylo vidět, že to brali vážně, neboť Edward určitě nikoho v práci spát neviděl. Jednou si ale díky dalekohledu mohl všimnout toho, že z lesa jakoby se něco nezvykle pohybovalo. Nijak se to nepřibližovalo. Pohyb listí v křoví, který nebyl úplně klasický, a byl až divně pravidelný. Sem. Tam. Sem. Tam. Asi je něco sledovalo.. ale neblížilo se to. Byla moc velká tma na to, aby i s dalekohledem viděl něco víc.

Edward

Chvíli ještě křoví sledoval. Uvědomoval si, že vzhledem k mrtvolám v lese, jsou již na nepřátelském území. Všechno to nesedělo. Mrtvoly v lese a teď zase hlídky, které tu sledujou, kdy příjdou imperiální vojáci. Všechno to bylo moc organizované na to, aby to vedli obyčejní lidé bez vojenského výcviku. Edward seskočil ze stromu a vešel do ležení, tam vzbudil dva své vojáky a vysvětlil jim, že se nedaleko schovávají zvědové a že je potřeba je odstranit, než se vydají zpět do vesnice. Navíc, pokud by se jim podařilo je zajmout, mohli by získat důležité informace. Následně se tedy vydali směrem ke křoví. Plížili se v tichosti směrem ke křoví. Edward v ruce třímal dýku připraven na boj. Zaposlouchal se.

Edward:

Edward se tedy vydal probrat nějaké své vojáky a vydal se směrem křoví, aby se postaral o cokoliv, co v tom křoví vlastně bylo. Plížil se nenápadňá kupředu i s tou svojí bandou.. ale nunto říct, že hlídka soupeře asi dělala dobrou práci. Protože když se začali blížit ke křoví hodně, bylo slyšet, jak ten někdo, kdo tam byl, hodně rychle a v jasném spěchu utíká jakoby mu za patama hořelo. Z křoví také, v tu stejnou chvíli, co se měl rozeběhnout, vyletěly dva šípy. Naštěstí, oba dva se zabořily do štítu jednoho z vojáků, které si Edward vzal s sebou.

Edward

Mírně sebou škubl, když se vedle něho zapíchlo několik šípů do štítu. Teď už bylo jasné, že o nich ví. Nepronásledujte je, mohla by to být past. Utrousil suše, zatímco si sundaval svojí rukavici. Potřeboval vědět, zda jejich pozorovatelé opravdu poběží zpátky do vesnice, nebo se zde dál budou potulovat v lese. Na chvíli zavřel oči a když je znovu otevřel, na jeho dlani seděla bílá holubice. Edward se na ni nevěřícně podíval a následně ji vyhodil směrem vzhůru, aby letěla. Chtěl po ní, aby mu ukázala, kam běží špehové.

Edward:

Běželi dál, do tmy lesa. Holubice nebyla schopná ve tmě ukázat, jak vypadali nebo co byli zač, ale bylo jasné, že to jsou normální humanoidní postavy, a že určitě neběží směrem k vesnici. Také byli dva, ne víc.
Z tohohle soustředění kapitána odsekl jeden z jeho vojáků, ten, co nedostal šípy do štítu.. ale právě na ně koukal. "Šéfe.. to jsou naše šípy." poznamenal, když si je zblízka prohlížel. Byl to jeden z těch nových borců, Edward si ho určitě nepamatoval.

Edward

Z pozorování ho vyrušil vlastní voják, což by za normální situace nejspíš nějak odskákal, ale on měl celkem dobrou pointu. Edward se podíval na štít druhého vojáka a po chvilce opravdu mohl taktéž zkonstatovat, že se jedná o šípy imperiální armády. Normálně by řekl, že to není nic divného, že rebelové posbírali zbraně a šípy po původní hlídce a nyní je používají. Avšak teď, když se sem přiblížila dvojice skautů jako profesionální vojáci, dostávala tahle situace nový rozměr. Jednu věc nesnáším ještě více než rebely. Zrádce. Procedil mezi zuby, přičemž vytrhl šíp z vojákova štítu. Vraťme se, musíme o tom říci ostatním. Možná tu nebojujeme proti rebelům. Načež se otočil a začal se vracet do kempu přemítajíc o tom, jak změní svojí strategii.

Edward:

A tak se skupinka vydala zpátky ke campu. Edward si to ani neuvědomoval, jak dlouho seděl na tom zatraceném stromě a koukal, ale ono už nebylo daleko k rozednění, takže by vojáci za chvilku stejně museli vstávat. A nebudeme si lhát, nějaký ten povyk kolem campu je přecijen probudil - byli to vojáci, ne banda opilců, a věděli, že jsou v nebezpečí takřka vždycky - takže když Edward přišel zpátky se dvěma vojáky, a jeden z nich tahal šípy ze štítu, tak všichni tázavě na svého kapitána pohlíželi. Pochopitelně jejich výrazům nepomáhal ani fakt, že právě vstávali, takže nejen tázavě, ale někteří vypadali i docela hloupě, ale hej. Vstávání je těžké.

Edward

Cítil, že už by potřeboval spánek. Přeci jenom byl celou noc vzhůru a nechtěl se zbytečně přepracovat, aby pak byl mimo. Všichni poslouchejte. Zvolal na všechny právě vstávající. Byli jsme v noci infiltrovány špehy z nedaleké vesnice. Nejspíš to vypadá, že proti nám nejsou pouze vesničané s vidlemi, ale také armádní zběhové. Teď už jistě vědí o našem příchodu, pouze neznají naše počty a toho využijeme. Pak udělal dva kroky a přišel před jednoho ze svých mužů. Podíval se mu tázavě do očí a následně ho silně udeřil tak, že voják upadl na zem. Doufal, že se pořádně trefil na to, aby měl voják monokl.Převlékni se do civilu, v zavazadlech bychom měli mít nějaké farmářské hadry, ať vypadáš co nejvíce jako zmlácený žebrák. Až ti to oko zmodrá, vydáš se do vesnice žebrat, aby si nasbíral nějaké informace. Ostatní se ve dvojicích rozmístí v lese, ať zaberou, co největší plochu k hlídání. Budeme vyčkávat na informátora. Podíval se ještě jednou na válejícího se vojáka, přemýšlejíc jestli by ho neměl pomlátit víc. Veškeré podezřelé věci mi hlašte. Následně se přesunul do vykopané jámy, aby se tam mohl prospat.