Naamven

Edward:

Praštil svého vojáka, který absolutně neměl ponětí, odkud to přišlo..no, ale než se stačil zmoct k odporu, už dostal další rozkazy. Netvářil se zrovna nadšeně.. no.. vůbec se nadšeně netvářil.. ale šel zahodit svojí zbroj a místo toho se navlékl na žebráka. Chtěl si dát nůž do boty, ale byl správně vojákem napomenut, že žebráci boty nemají, a tak chudák šel mrzut bosky do vesnice sám. Alespoň to nebylo daleko.
Zbytek udělal camp. Edward se šel vyspat, mezitímco ostatní šli hlídkovat, a celkově se starali o dobré fungování jejich tábora. Edward byl unavený a usnul hned.
Probudil se až k večeru, ale žádné zprávy nedostal. Ty přišly až odpoledne dalšího dne, když se "žebrák" jal vrátit zpátky.
"Šéfe," pozdravil. Vypadal stejně, jako když vyšel. "Byl jsem ve vesnici. Snažil jsem se něco vyzvědět.. místní říkaj, že prej je tady otravuje nějaká banda nějakých rebelů. Že prej dělaj bordel, kradou zásoby, a tak. Jsou tam řeči, že je Impérium opustilo.. a jiný řeči, že si neuměj ohlídat okupovaný území, šéfe pane." zahlásil voják. Asi se dvakrát moc nenajedl, co pracoval jako zvěd-žebrák, ale zase nijak neumíral... jednoduchá práce to ale asi nebyla.

Edward

Dobrá práce! Zhodnotil okamžitě vojákovo počítání, i přestože měl večer pocit, že už se nevrátí. Promnul si tvář, na které měl již strniště. Běž se najíst, převlékni se zpět a odpočiň si. Vyslal ho zpět do tábora. Jestli rebelové poznali, že je žebrák jejich zvědem, pak by pro ně bylo ideální, kdyby celá kompanie napochodovala do města a tam ji mohli zmasakrovat. Měl pocit, že situace je mnohem složitější, než to napohled vypadá. Za pravdu mu dávali zvědové, kteří byli nejspíše dobře organizovaní, možná i vycvičení. Chtělo to víc informací, tohle bylo málo. Desátníku?! Zavolal svého přímého podřízeného. Převlékni se do civilu a zajdeš do vesnice. Edward vyndal z pouzdra všechny peníze co měl. Nebylo toho mnoho, ale na vesnické poměry toho bylo dost. Půjdeš do vesnice a pokusíš se přidat k rebelům. Řekneš, že je hledáš, že chceš bojovat proti říši. Pokud se tam někdo najde, smluvíš si s ním místo, kde se setkáte. Pak se vrátíš a všechno mi řekneš. Ty peníze použij na nějaké úplatky, pokud to bude nutné.

Edward:

Voják slušně a unaveně poděkoval, a zašel se tedy solidně vyspat. Nebudeme si lhát, byl frustrován z toho, že tahle celá povinnost padla právě na něj, ale byl dobře vycvičený. Prostě udělal, co bylo potřeba, i když se mu sakra nechtělo. Teď byl rád, že je to za ním. Desátník byl nedaleko, takže hned přišel. Chvilku přemýšlel nad tím, co dostal za rozkaz, ale nakonec kývnul. "Ano, pane." řekl opět vycvičeně, a pak se vydal směr zásoby, aby na sebe nahodil nějaké ty nové hadry. Za chvilku byl zpátky.
"Tak tedy jdu, pane." řekl ještě. Vypadal odhodlaně, a takový i byl, a tak se i on vydal tím směrem. Mezitím, další vojáci došli za Edwardem.
"Pane. Jak to dnes bude s hlídkami, jak si je máme rozvrhnout? A budeme chtít nějak více opevňovat kemp, zůstávat tu déle, a nebo se vydáme dál brzy?" zeptal se, na další rozkazy. Inu. Edward pochopitelně nemohl vědět, s čím se mu desátník vrátí.. ale i to se stávalo. Musel odhadovat.

Edward

Byl si celkem jistý, že se jejich situace rozlouskne až se vrátí desátník. Žádné opevňování. Na hlídky choďte ve 4 lidech ve dvou skupinách. Příkop zamaskujte tak, aby nešlo poznat, že tam nějaký je. Musíme vypadat co nejnenápadněji. Oni sice ví, že tu jsme, ale netuší, kde budeme schovaný. To, že se tu budou maskovat by nejspíš od armádní jednotky nečekali. Jděte brzo spát, za úsvitu nejspíš zaútočíme. Sám měl v plánu jít brzo spát, aby byl na zítřejší plány odpočatý. Pravděpodobně ho v noci probudí jeho desátník. Pokud ne, bude to znamenat, že je mrtvý a oni musí zaútočit.

Edward:

Vojáci přikývli, a tak také udělali.. takže se připravili na nějaké to pořádně důkladné schovávání. Každopádně, den utekl zase jednou rychle i přesto, že se vlastně nic moc velkého nedělo. Jeden z mužů ulovil srnce v lese, takže měli něco dobrého čerstvého k jídlu, a brzy přišla zase noc.
A Edward doopravdy v noci probuzen byl. Nebyl to ale jeho desátník, který ho probudil, byl to jeden z jeho vojáků, který měl zrovna hlídku. "Pane. Omlouvám se. Někdo.. někdo se sem blíží." pronesl po tom, co Edwarda celkem jemně probral. Bylo zvláštní, že z toho nebyl alarm...
.. ale když se Edward šel podívat na situaci, jasně bylo vidět proč. Blížil se jen jeden člověk. A spíš se motal, držel se za bok, a viditelně měl problémy nějak moc chodit. Byla noc, tudíž bylo špatně vidět, co to vlastně je za člověka, i když měl určitě civil oblečení.

Edward

Měl pocit, že člověk, který se k nim blíží bude nejspíš jeho vlastní raněný desátník. Nejspíš jeho mise nešla příliš dobře. Přiveďte ho. Nakázal jim Edward. To, že by to mohla být léčka si nepřipouštěl. Navíc pokud by na ně chtěli zaútočit, v oblasti by se určitě vyskytovalo více pohyblivých cílů než pouze on. Edward mezitím došel pro nějaké obvazy a vodu. Tušil, že tu bude muset použít i nějakou magii, aby ho uzdravil.

Edward:

Za chvilinku ho přivedli.. a Edward správně uhodl, že to byl právě již zmiňovaný desátník. Měl ošklivé rány tak nějak všude po těle, z většiny ale modřiny, ne rány řezné. Edward jako studovný člověk navíc mohl tušit podle boule a neschopnosti pohybu desátníka na tomhle místě, že možná bude mít zlomené zápěstí. Každopádně, bral to velmi odvážně a mezitím, co ho ostatní nějak ošetřovali a starali se o jeho nejdůležitější zranění, tak se dal do mluvení.
"Pane. Šel jsem tam, s tím, že teda zkusím najít nějakého z těch rebelů. Chodil jsem tam, byl jsem hlavně v hospodě, sledoval jsem lidi, povídal si.. viděl jsem pár, co byli moc ozbrojení na farmáře, a vypadali celkem podezřele, tak jsem za nima šel. Navíc se bavili o Impériu, jakože tam nedává dost pořádek." vysvětloval. potřeboval si dát přestávku, to když dostal trochu vody, aby se napil. Tak učinil, a konečně mohl pokračovat: "No. Šel jsem za nima, říkali mi 'Když se chceš přidat k rebelům, tak za hodinku se sejdem venku a my ti ukážeme, kudy.'". dodal. Zakousl zuby k sobě, když mu někdo obvazoval to zápěstí, aby nevykřikl. "Tak jsem za nima šel.. čekali tam na mě. Zmlátili mě s tím, že tam žádný zasraný rebely nechtěj, že jim kradou jídlo a ničej život. Mám.. štěstí, že jsem se odtmatud dostal celej." dovysvětlil, a pak už byl ticho.

Edward

Byl rád, že slyšel tento typ zpráv. Dobrá práce, dobrá práce! Zopakovat desátníkovi před tím, než se obrátil na zbytek posádky. Ráno nad svítáním převezmeme kontrolu nad vesnicí. Já a dvanáct mužů napochodujeme do vesnice přímo a pokusíme se jí obsadit. Zbytek se rozprostře okolo vesnice a pokud bude potřeba, příjdou nám na pomoc jako posily. Teď se všichni dobře vyspěte, možná nás čeká boj. Rozkázal svým mužům. Připadalo mu přinejmenším zvláštní stav vesnice. Buď zdejší lidé byli výborní herci, a nebo byli rebelové v menšině.

Edward:

Všichni z posádky odhodlaně přikývli. Vypadalo to, že tohle všechno jim dodalo nějakou část síly a odhodlání, neboť to vlastně byly dobré zprávy, i přesto, že desátník za ně musel trpět svojí bolestí. Co se ale dalo dělat. Lepší to zjistit předem, než zmasakrovat nevinnou vesnici.. a o její vině nebo nevině se pravděpodobně z větší části rozhodne zítra.
Každopádně, spát doopravdy všichni šli, a noc opět proběhla bez incidentů. Desátník byl ošetřen, a rozhodně nebyl v ohrožení života, i když bolestí si musel projít pořádnou. No.. a pak přišlo ráno.
Vojáci už byli připravení. Někteří ještě naposledy brousili meče a zkoušeli štíty, ale bylo to jen takové to "zabíjení času", klasický klid před velmi možnou bouří. Čekalo se jen na Edwardův výběr mužů a na jeho pokyn. A pak už mohou vyjít a pokusit se vesnici obsadit.. kdo ví, kolik odporu bude.

Edward

Předstoupil před své může již připravený s přilbou v podpaží. Nepřipadal si nějak extra dobrý v proslovech před akcí, ale věděl, že minimálně všem musí vysvětlit jeho plán. Vojáci, dnes obsadíme náš cíl. Rozdělíme se na dvě skupiny - první, kterou povedu já, zaútočí přímo na vesnici. Druhá, kterou povede desátník, se pokusí vesnici obcházet a bude připravena dorazit jako posily. Pokud se vesničané nedají na odpor, musíme vesnici prohledat a zajistit. Je dost možné, že rebelové uvidí náš postup a provedou proti nám protiútok. Do formace, vyrážíme! Vyzval všechny vojáky, aby se zvedli a rozdělili se na dvě skupiny. Pak ještě došel za desátníkem. Jestli uvidíš bílou holubici, přispěchej okamžitě na pomoc. V opačném případě čekejte do poledne, než se vydáte do vesnice. Snažte se vesnici obejít, ale měj předvoj, je dost možný, že na vás budou čekat v lese a nechcete dopadnout jako ta kompanie, co jsme ji potkali cestou. Řekl mu Edward na rozloučenou svůj plán, pak ho poplácal po rameni a s nasazenou helmou se připojil ke své skupině. Po rozloučení vylezli přímo z lesa. Za sebou měli schválně stoupající slunce, Edward šel vpředu jako správný velitel. Po chvilce se skupina jeho vojáků rozprostřela do rojnice. Vpřed, zavelel Edward.

Edward:

No - jednoduchý post. Edwardovi lidi všichni dělali, co měli, desátník přikývl a jal se vyčkávat, co se bude dít, a Edwardova kompanie se vydala pomalu vpřed. Trvalo to jen chvilku, když se dostali na dohled vesnice, a už jen na chvilku cesty... ale.. nic. Nic se nedělo. Nikde žádné přepadení, nikdo z vojáků nic nehlásil, nikde nic speciálního. Když se dostala banda k polím, které vesnici patřili.. pro jejich překvapení nejen, že neviděli soupeře, místo toho tam banda rolníků obdělávala pole, jakoby se nic nedělo. Vyděšeně, a s náznakem překvapení, na Edwarda a jeho bandu koukali. Pochopitelně vesnice už byla jen kousek, první domy na dostřel luku... ale.. nikdo nestřílel. Edward mohl vidět, jak vesničané normálně chodí a pracují až odkud stál.

Edward

Zcela ignoroval to, že vesničani pracují. Věděl, že to může být další léčka rebelů a tak tomu prostě nevěnoval pozornost. Vybral tu největší stodolu, kterou ve vesnici viděl a rozkázal vojákům obsadit ji. Potřeboval dočasné velitelství, z kterého by všechno řídil a také zřídit dočasnou zbrojnici. Vtrhli jsme proto do stodoly a začali ji prohledávat.

Edward:

Nic se nijak moc neměnilo. Všichni překvapeně koukali, ale nikdo se neodvážil se vojákům nějak zabránit v čemkoli. A tak prostě prošli vesnicí až k nějaké té větší stodole a pustili se do ní. Nikde nikdo, kdo by jim v čemkoli bránil. Někteří vyděšenější se schovali domů, protože asi nechtěli problémy, někteří zůstávali na cestách a na polích a prostě koukali, co se děje. Z největšího domu vesnice vyšel někdo. Byl oblečen v lepším oblečení, než většina ostatních. "Co se děje?" ptal se trochu vyděšeně, když tedy vyběhl. Byl taky celkem obtloustlý a nízký, piknik, určitě ne válečník.