Hornstrandir

Největší město Severu a také sídlo klanu Wulfgebor. Kromě toho také město, ve kterém se nachází velký dřevěný "Nejvyšší chrám Alheste", kde sídlí Nejvyšší kněžka Kultu Alheste.

Arendar

Ode dne, kdy opustil svoji rodnou vesnici, uběhlo několik dlouhých dní. Cesta byla dost namáhavá, takže se těšil, že si někde pořádně odpočine a trochu se prospí. Určitě tu musel být nějaký kvalitní hostinec. Na kraji cesty sesedl z koně. Nechtěl tu s ním jezdit mezi všemi těmi lidmi. Poplácal ho po boku, a pak ho chytil za otěže.
"Pojďme ti najít nějaké místo k odpočinku, Sylfride, zasloužíš si to." Řekl koníkovi a vydal se s ním na cestu.
Bylo to tu mnohem větší než v Baralimu. Mnohem. Ale to se asi dalo čekat. Ono co taky nebylo větší jak Baralim.

Hornstrandir. Pokud si to dobře pamatoval, tak tady sídlil klan Wulfgebor. Aren by si docela rád promluvil s někým, kdo má v klanu trochu vyšší pozici. Zjistit nějaké informace. Možná pro ně udělat nějakou práci. Třeba zrovna hledají nějaké posily. Věděl že jestli bude nějaká cesta nahoru v potravním řetězci, bude to dlouhá cesta. Rozhodně nemůže čekat okamžité výsledky, ale věřil, že to dokáže. Musí se jen pěkně usmát.

Nejspíš se někoho poptal, aby se dostal ke stájím. Když k nim dorazil, zaplatil pánovi stájí nějaké ty peníze, aby tam mohl zabydlet Sylfrida a pěkně se o něj postarali. Potom se sám vydal hledat nějaký ten hostinec.

Arendar:

Koně na Severu nebyli žádnou běžnou záležitostí, ba právě naopak. Jen ti doopravdy nejbohatší (a nebo také nejlepší zloději při výpravách, ale to šlo s bohatstvím dost často ruku v ruce) si mohli nějakého dovolit. Kůň jednoho přes moře nepřehnal, na menší lodě se nevešel a bojovat z jeho sedla se nejlépe dalo s nějakým kopím, a to bylo takové silně neosobní pro Severskou náturu. A tak stáje i v celém Hornstrandiru byly jen jedny, a ty náležely klanu. Za poplatek ovšem koně pochopitelně přijali. Štolba nakonec přikývl, a Sylfrida odvedl. Snad o něj bude postaráno dobře.
Hostinců tu také bylo pochopitelně dostatek. Arendar měl poměrně na výběr - mohl si vybrat jeden z pár menších na krajích města. Tam bylo levněji, ale žádná velká sláva, co se týkalo ubytování. Jeden byl, větší, i na městském tržišti, kde stálo neustále pár stánků, kde se prodávalo z většiny jídlo a kožešiny. Tam už bylo ubytování dražší, ale zase tam alespoň dělal jídlo někdo, kdo věděl, jak jídlo vypadá. Výběr byl na něm.


Nessa:

V celém Hornsrtandiru, a vlastně i na celém Severu, existovala jen jedna budova větší, než Hodovní síň klanu Wulfgebor. Nebylo to žádné jiné místo, než Nejvyšší chrám Alheste, hlavní základna Kultu Alheste na Severu. I mladá Nessa se nacházela právě tady. Její pokoj se nacházel vlastně v podzemí, v takovém "sklepě" chrámu. To bylo pro Nižší Kněžky a Učednice naprosto normální a naopak typické, a tak se za to stydět nemusela, navíc její pokoj byl celkem útulnou záležitostí. Normálně Kněžky bydlely po dvou, ale její společnice co tam s ní předtím byla, tmavovlasá Asgal, byla nedávno přijata jako plnohodnotná Kněžka Kultu a odjela pomáhat spravovat jiný Chrám v jiné části Severu. Pochopitelně Nejvyšší chrám byl pod správou Nejvyšší Kněžky.
Každopádně, Nessa dneska neměla žádnou službu, ke které by musela přijít, byl to její den volna. A protože bylo ještě ráno, mohla si celkem vybrat co bude dělat. Měla hodinku nebo dvě, než by měla přijít na řadu jedna z jejích lekcí s Kněžkou Isgrin, což byla její učitelka. Celkem milá, ale striktní.

Arendar

Arendar nebyl žádný zbohatlík. Všechny peníze, co měl, si vydělal prodejem kůže z ulovených zvířat a to nebylo mnoho. Určitě to ale bylo dost na to, aby si zaplatil nějaké jídlo a ubytování na jednu noc. A pokud ne, tak by pro někoho mohl udělat nějakou prácičku. Stejně se tu plánoval trochu poptat, kdo tu tomu vlastně šéfuje.
Zamířil tedy do hostince na městském tržišti. On samozřejmě nevěděl, že je to pravděpodobně ten nejlepší hostinec tady, takže se po cestě musel poptat, aby měl dostatek informací, se kterými pak může nějak jednat.
Když dorazil dovnitř, nejprve se rozhlédl, kdo tam vlastně je. Díval se po detailech. Pokud tam byl někdo, kdo měl celý stůl pro sebe a v okolí neseděl nikdo jiný - to byl člověk, kterého hledal. Také sledoval, jestli tam není někdo, kdo vypadá jako bojovník a pije nejlépe sám.

Arendar:

Nebyl problém si právě tohle po cestě zjistit, takže teď už to Arendar věděl. Každopádně, po vstupu do hostince se hostinský na sebe nenechal dlouho čekat, neboť jeho pult byl hnedka kousek od vstupu. "Co to bude, mladý pane?" zeptal se ho chlapík, menší, ale pořádně obtloustlý, také ovšem s širokými rameny a pořádným plnovousem. "Můžu nabídnout pití, jídlo, ubytování. Když vy můžete nabídnout prachy, pochopitelně." přešel hned k věci. Arendar mezitím i dokázal kouknout dovnitř hostince. Bojovník tam určitě byl, ale ne sám. Na lavici vedle sebe seděli hned tři. Podle štítu za židlí a podle malých znáčků, které měli na ramenou bylo jasné, že jsou to válečníci Wulfgebor klanu... ale těch tu asu Arendar kolem potká hodně. Za jiným stolem seděl člověk, který si něco povídal s paní, která podle bílých praktických kožešin a znaku listu bylo jasné, že patří do Kultu Alheste. Válečníci byli celkem hluční, ti dva v rohu zase celkem potichu, ale jinak tu nikdo nebyl. Arendar si koneckonců čas na hostinec momentálně vybral dopoledne, a hodně lidí prostě mělo nějakou práci.

Arendar

"Nechtěl bych to jinak, pane." Odpověděl Arendar. "A beru pití, jídlo i ubytování. Zatím na jednu noc. Ještě nevím, jak dlouho se zdržím." Sáhl do kapsy svého koženého kabátu, kde měl schovaný měšec s penězi a připravil se na to, jakou cenu mu řekne hostinský.
"Nevíte o někom, kdo by tu měl nějakou práci?" Zeptal se a přitom si poklepal na rukojeť meče, aby hostinský pochopil, o jakém druhu práce tady Arendar mluvil.

Arendar:

Hostinský si řekl cenu. Nebylo to nejlacinější, ale Arendar tu přežije další den, bude mít pořád dost na jídlo a pití a ubytování i na zítra, a ještě se pravděpodobně nají dobře. Každopádně, hostinský přikývl, když slyšel druhou zmínku.
"Tady je vždycky co dělat. I když tuším, že nemluvíšte zrovna o lovení králiků.." pronesl hostinský, ale pak přikývl ještě jednou, jakoby to mělo jeho slovům dodat váhu. "Ale zrovna před hoďkou tu byl jeden ze stráže Jarla Horda. Chtěli, abych tu rozvěsil támdleto." ukázal na zeď. Na zdi byl nakreslený obličej člověka. Takových 35, kalsický místní obyvatel, plnovous, dlouhé vlasy. Velmi slušivá odměna. "Prej zabil někoho z klanu a teď se snaží někde schovat před spravedlností." dovysvětlil hospodský to, co o případu věděl.

Nessa

Nessa se modlila ve svém pokoji ke své bohyni stejně jako každé ráno. Modlila se za to, aby je nepotkalo žádné neštěstí, nepřišla apokalypsa a další věci, za které se taková kněžka nebo jiný modlitebník, či jak se tomu říká, může modlit.
Měla poměrně dost času než bude čas na další lekci s Kněžkou Isgrin. A tak se Nessa vydala po modlitbě ven na čerstvý vzduch.

Arendar

Od hostinského se Arendar dozvěděl o tom, že Jarl Hord hledá jistého muže. A byla za něj hodně slušná odměna. O tu Arenovi zase tolik nešlo, ale i tak by byla příjemným bonusem. Chlap jíst musí. Pokud by si tím u Jarla dokázal získat nějaké uznání, měl by první důležitou známost.
"Díky." Přikývl hlavou a usmál se na hostinského. "Dal bych si vaše nejlepší pivo a nějakou teplou baštu. Támhle k tomu stolu." Ukázal na stůl, kde seděli tři hluční válečníci. Utrhl ze zdi ten papír s portrétem hledaného a šel si k nim sednout.

"Přeji vám dobrý den, pánové." Řekl a prohlédl si je. Doufal, že ho hned neodpálkují nebo neprohodí oknem ven. "Nevěděli byste náhodou něco o tomhle muži?"

Nessa:

Aby se Nessa vůbec ven dostala, musela projít chrámem. To pochopitelně nebyl problém..viděla ty velké dřevěné oblouky, naštěstí ale nemusela jít přes hlavní síň. Chrám býval docela plný, většinou velkou část zaplnění tvořily teda jen kněžky samotné, ale zrovna ráno a večer se tu semtam objevil někdo mimo Kult, aby poprosil Alheste o něco extrémního, co nešlo poprosit z domu. A protože ráno bylo, mohlo by tam být docela narváno...Nessa slyšela, že uvnitř určitě někteří jsou. Ale mohla jít kolem, takže na vzduch se dostala bez problémů.
No.. a venku to vypadalo tak, jak to před chrámem vždycky vypadalo. Teda, před Severským chrámem. Před těmi Jižanskými byli většinou žebráci, ale Seveřané úplně nebyl národ, co by se snížil k žebrání ať už v jakékoli situaci, takže.. tady žádní nebyli. Zato lid putoval tam i zpátky, klasický hum největšího města Severu. Semtam někdo na někoho zanadával, semtam se prohnal nějaký obchodník, semtam nějaký řemeslník. Ale absolutně nic neobvyklého. Jo... a bylo celkem hezky.


Arendar:

"Mhm. Hned to bude." přikývl hostinský. Příjemný chlap. Každopádně, Aren se chopil papíru a vydal se směr k válečníkům Wulfgeboru. "A tak jsem jí vzal za vlasy a rovnou jsem jí tam...! povídal zrovna jeden z nich hlasitě a ukazoval u toho velmi svižně rukou, jak plácal neviditelnou zadel. Každopádně, Aren v tu chvíli přišel. Týpekdořekl větu, a pak všechny pohledy přešli na nově příchozího. "Den to dobrej je. Dneska máme volno ze služby." pronesl srdnatě jeden z nich, který předtím byl k Arenovi zády. Měl velkou jizvu přes levé oko a dloouhý zrzavý plnovous, a vlasy o nic kratší. Byl tam další, viditelně mladší, s jen krátkým vousem a krátkýma i vlasama, a třetí, ten, co plácal zadky i bez zadků, který měl vous celkem pracně zapletený a vlasy stejně tak. "Věděl bych jen, že ho hledá jarl." dodal k tomu právě ten, co "jí vzal za vlasy". "Hmm. Znal jsem toho, kterýho zabil. Byl to fajn borec. Lepší hod sekery jsem viděl snad jen u Jarlových osobních strážců." dodal ten nejmladší. Oknem ho nevyhodili, tak byl asi zatím v jejich skupince akceptován.

Nessa

Nessa procházela chrámem směrem ven na vzduch. Znala to tu za ty roky skoro jako své boty. A tak také věděla, že by měla být ráda, že nemusela projít hlavní síní. V tuhle denní dobu by se odtamtud také už nemusela dostat. Obvykle tam takhle ráno někdo byl poprosit jejich bohyni o něco vážnějšího nebo místní kněžky o léčbu(předpokládám).  
To se ale Nessy momentálně netýkalo, jelikož hlavní síní nešla, a tak se bez problémů dostala ven na studený severský vzduch. Naštěstí na místní zimu byla Nessa zvyklá a hlavně připravená. Proto na sobě měla něco teplého s kožešinou. Chvíli tam jen tak stála a dívala se kolem. Pozorovala osoby, které procházely kolem. Bylo hezky a ona nikam nespěchala. 
No a pokud se nic zajímavého nebo zvláštního nestalo, po chvíli to zase zabalila a šla dovnitř.

Nessa:

No, před chrámem bylo živo, jak jsem už naznačoval. Kolem chodilo dost lidí. Chrám zleva i zprava jeho velké vstupní brány chrínili válečníci z klanu Wulfgebor, a ti na Nessu kývli, ale jinak si jí moc nevšímali. Takhle museli kněžek zdravit hafo, neboť chodily ven a zpátky dost volně. Koneckonců, tohle nebyl ani žádný kult křesťanský, a už vůbec ne puritánský. Kněžka Alheste si mohla dovolit vést svůj život tak nějak jak chtěla, dokud pořád dělala věci ve jméně bohyně co nejlepší to šlo. A bylo jedno, jestli si semtam nějaká zajde do hospody, za milencem.. nebo za milenci. To byla jejich věc.
No. Každopádně.. moc mimo normál se tam nedělo. Někdo hnal někoho jiného se sekyrou v ruce, křičíc něco o zloději, ale to bylo celkem normální, a taky borce dostaly stráže. V řetězech už šel za pár minut zpátky. A to bylo tak všechno... Nikde nepadaly meteory, takže nic moc neobvyklého.

Nessa

Před chrámem se toho tedy nic moc zajímavého nedělo. Lidi si chodili tam  zpátky, chytili zase dalšího zloděje a prostě klasická seveřanská idylka.
No...Nessa neměla v plánu jít do hospody nebo za nějakým milencem...ne teda, že by nějakého měla, ale to je vedlejší. Tak jako tak se tedy vrátila opět dovnitř. A mířila si to zpět do svého pokoje. Od doby, kdy byla Asgal přijata jako právoplatná kněžka a poslána do jiného chrám, měla v pokoji klid a soukromí. Občas se jí po ní zastesklo, jelikož tam někdy bylo až moc ticho, ale měla tak více příležitostí dělat věci, o kterých nechtěla, aby ostatní věděli.
Když došla do pokoje, zavřela za sebou dveře a zpod postele vytáhla svíčku. Nebyla zapálená...zatím. Sedla si s ní na zem. Držela ji v levé ruce a pravou dlaň držela ze strany kus od knotu. Zavřela oči a soustředila se. Představovala si, jak se knot svíčky zahřívá a postupně zapaluje. Představovala si na své dlani teplo, které z imaginárního plamínku sálalo. Jednoduše řečeno se pokoušela svíčku zapálit svou magií.

Arendar

"Proč ho zabil?" Zeptal se Arendar toho muže, který měl podle všeho aspoň nějaké info. Samozřejmě tu byla možnost, že toho víc nevěděl, ale pokud ano, tak chtěl mít Arendar co nejvíc detailů.
"Nevíte o někom, kdo by mě mohl navést na správnou stopu, kdybych tohoto muže chtěl najít?" Poklepal ukazováčkem na portrét muže. "Rozhodně bych takovou pomoc nezapomněl." Usmál se na ně. "Pro začátek bych vám mohl koupit pivo, pánové."

Arendar:

"To že sem borca znal neznamená, že jsem u toho byl. Proč je vždycky jedna z těch těžšejch otázek." odpověděl mlaďák znale, i když žádnou další informaci vlastně nepřinesl. "Ne. Nevíme vo tomdle nic." odpověděl ten, co je rád bral zezadu. Nakonec se ale přeci jen ozval někdo, co měl nějaký nápad. "Takovýdle případy většinou padaj pod křídla Stráže jarla. Asi nemám lepší nápad, než tě poslat za jejich velitelem. Jestli někdo o tomdle bude všechno vědět, tak ona." dodal ten, co předtím seděl zády, jejich nejzkušenější bojovník. Mezitím došel hostinský a donesl to pivo a nějaké maso na cibulce, které by Aren tipoval na králíka.


Nessa:

Nessa měla ten prostor, co potřebovala. V pokoji nikdo, volno, místo, takže si mohla hrát sama se sebou.. myšleno, že se bude učit rozvíjet svůj magický potenciál, pochopitelně. Každopádně, dala se do soustředění, a vůbec to neměla jednoduché. Všimla si, že její úkony dělání elementů byly u různých mnohem jednodušší než jiné. Třeba oheň pro ní nebyl jednoduchý, mezitímco když jednou koukala na květinu, vyrostla víceméně sama. Ale tak.. to všechno ještě musí Nessa zjistit! Soustředila se plně na tu svíčku.. nevěděla, jak dlouho to trvá. Fakt chtěla tek knot podpálit.. a povedlo se!
"Nesso?!" ozvalo se vedle ní. Kdo ví, jak dlouho už tam byla její učitelka Isgrin. "To bylo.. to je.." rozjela... pdoívala se na mladou slečnu vyděšeně.. a pak rychle vyběhla, zabuchla dveře a zamknula ubohou Nessu uvnitř. Vypadalo to, že je v pěkném průšvihu!

Arendar

"Děkuju vám, pánové." Jídlo vypadalo dost chutně. Docela dlouho už nejedl, takže se na to fakt těšil. "Nebude vám vadit, když tu s vámi ještě chvíli posedím, popiju a najím se? Už se nebudu vyptávat na žádné těžké otázky." Řekl a zakousl se do masa. "Řekněte mi něco o sobě. Nikdy jsem tady nebyl a dost mě zajímá, jací tu vlastně žijí lidé." Poslední větu zapil pivem.

Nessa

Nessa se plně soustředila na knot svíčky. Ani nevěděla, jak dlouho se ho pokoušela zapálit, ale nakonec opravdu na své dlani ucítila teplo, které z plamínku sálalo. Nessa otevřela oči a na tváři měla takový ten potěšený úsměv, který člověk má, když semu konečně něco povede a má z toho radost. Jenže pak uslyšela ten hlas a úsměv jí zmrzl na tváři. Vyplašeně se otočila na svou učitelku, která se na ní dívala dosti vyděšeně. Nessa momentálně byla taky docela vyděšená. "M-mistryně Isgrin...to..to je.." začala. Chtěla si něco vymyslet, jenže to už Isgrin vyběhla na chodbu. Nessa sfoukla svíčku a v rychlosti se také rozeběhla ke dveřím. Chtěla to své učitelce nějak vysvětlit. Třeba by jí přiměla, aby to nikomu neřekla. Třeba, když slíbí, že to už nikdy neudělá, tak na to můžou zapomenout....jenže, jakmile se Nessa dostala ke dveřím, uslyšela otočení klíče v zámku a tak, ani když Nessa zalomcovala dveřmi, neotevřely se. "Mistryně Isgrin! Mistryně Isgrin!..." volala Nessa za dveřmi a zabouchala na ně. Znovu se pokusila zalomcovat dveřmi. Došlo jí ale, že to je k ničemu. Odstoupila ode dveří a přecházela nervózně po místnosti. Co jen teď s ní bude? Když bude mít štěstí, třeba jí jen vykopnou z chrámu. Jenže, co když se s ní stane něco horšího...  Začínala jí popadat panika, což nebylo dobré a Nessa to věděla. Zhluboka dýchala a snažila se nějak uklidnit, aby mohla něco vymyslet. Jakože asi stejně nevymyslí.

Arendar:

Arendar slíbil, že se nebud dál tázat, a hned další jeho věta ani ne pár sekund potom byla otázka. Oh, ten lhář! Každopádně, ten nejotřelejší z nich se na něj překvapeně podíval. "No, jaký bysme byli. Je to tu jak jinde na Severu. Když tě někdo sere, řekni o duel, a pokud to odmejtne, vyhrál si. A pokud přijme, udělá se z toho trochu akce, protože tu pijem stejně rádi jako jinde na Severu.. a tak." popsal tak nějak většinu Severu a sám se pořádně napil piva. Jídlo bylo udělané dobře, a Arenovi chutnalo... vybral si koneckonců ten lepší podnik, alespoň bude pořádně najedený. "Jono. Ale zabít někoho bez pořádnýho duelu, to není vono. A taky v tom nejni čest. Spíš vražda, a vražda.." pronesl ten středně starý, a zabodl svojí dýku do plakátu, který předtím vzal Aren ze zdi, "vražda se tady uplně nebere." dodal k tomu dramaticky. A pak se taky napil.

Nessa:

Nessu najednou přepadla samota. Byla tam uzavřená, Isgrin utekla kdoví kam.. bylo to celé mrzuté, neboť ze sklepa se takhle strašně těžko utíká. Nebyla tam okna. Nebylo tam, kudy ven. A zapálit chrám by jako sice byla jedna z možností, ale určitě ne ta, kterou by doporučily brožurky.
Nesse to přišlo jako věčnost, když konečně slyšela pootočení klíče. Pro její překvapení, po tom, co tohle slyšela, dovnitř nevpadla banda hrubiánů, jak by se možná dalo čekat, co jí půjdou zatknout, ani skupina nasratých kněžek, volajících o její hlavu. Místo toho dovnitř pomalu vešla osoba úplně jiná, celá v kombinaci Zelené, hnědé a bílé, s velkým listem jako znakem na sponě, co jí držel plášť. Měla vážný výraz, ale její hlas nezněl nepříjemně. Nessa s ní nikdy nemluvila, sotva jí kdy viděla, ale až moc dobře věděla, kdo to je. "Ty jsi Nessa, viď?" zeptala se Nejvyšší kněžka Yngvild, jakoby jí potkala někde náhodně na ulici.

Nessa

Nessa si sedla bezmocně na postel a se stejnou bezmocí se začala modlit ke své bohyni. A modlila se pořád dokolečka, dokud neuslyšela v zámku opět klíč. Stoupla si a vyplašeně sledovala otevírající se dveře a osobu, která vstoupila dovnitř. Nikdy by jí nenapadlo, že někdy přijde den, kdy do jejího pokoje přijde zrovna tato osoba, kterou za celý svůj život tady viděla snad jen párkrát a nikdy s ní nemluvila. "Nejvyšší kněžka Yngvild..." vydechla překvapeně. Tak tohle už bylo asi totálně v háji, když za ní přišla osobě nejvyšší kněžka. A očividně si ani nespletla dveře, jelikož jí řekla jménem. "A-ano, nejvyšší kněžko..." odpověděla jí.

Nessa:

"Neříkej mi titulem, to bychom tu byly ještě do zítra, než bychom si vůbec řekli pár vět. Sedni si." pronesla Kněžka s velkým K na Nessu sice pořád celkem vřele, ale rázně. Zavřelaz a sebou dveře, a zase za sebou zamkla. Takže i když to vypadalo dobře, pořád tam bylo asi nějaké nebezpečí. Jinak by pravděpodobně za sebou nezamykala, že.
"Nesso. Pěkně jsi vyděsila Isgrin. To není dobré." dodala k tomu, znova trochu přísněji. Pak se na ní ale konečně trochu usmála. Yngvild byla žena, která nebyla štíhlá, ale určitě ani obézní, byla taková pevně stavěná a vypadala, jako i kdyby přišel hurikán, pořád by stála na svém místě a nepohla by se ani o píď. A přesně taková taky koneckonců byla. "Ukaž mi, cos přesně dělala. Co nevidím mýma očima, tomu nikdy úplně nevěřím." řekla pak, o něco klidněji.

Nessa


"Ano." odvětila Nessa Nejvyšší kněžce na to, že jí nemá říkat titulem a sednout. No a tak si také zase sedla a čekala na svůj rozsudek.
Kněžka jí připomněla, že pořádně vyděsila svou učitelku a také, že to není dobré. To už Nessa věděla. Taky se tu kvůli tomu celou tu dobu, užírala. "To jsem nechtěla. Opravdu ne." vyhrkla Nessa upřímně. Opravdu nechtěla Isgrin vyděsit. Vždyť ani nevěděla, že k ní přišla do pokoje.
No a pak měla předvést, jak zapálila před tím svíčku. Mohla by lhát, že nic neudělala, ale tím by zase nepřímo obvinila Isgrin z lhaní a neprávem. To si nezasloužila za to všechno, co jí naučila.  Nessa se rozhodla přijmout svůj osud. "Já...nevím, jestli to bude fungovat...." pronesla Nessa. Pak se zhluboka nadechla a vydechla a vzala opět do rukou svíčku. Pravou ruku dala opět dlaní kousek od knotu a se zavřenýma očima se pokoušela soustředit stejně jako před tím.

Arendar

Trochu vynuceně se zasmál, vytáhl dýku z plakátu a podal jí zpátky jejímu majiteli. "Ještě to budu potřebovat." Vysvětlil svoje chování a plakát smotal do roličky, kterou si pak schoval někde do kabátu.
"Arendar Gwynnson." Představil se mužům nakonec svým jménem, aby věděli, s kým přesně tu mluví. Možná jim to bylo jedno a byl to pro ně jenom další cizinec, který zase zmizí z jejich životů. Ale Arendar měl jiné plány. Někdy v budoucnu to klidně mohli být muži, po jejichž boku bude bojovat. A nebo proti nim. Podle toho, jak vše půjde. Samozřejmě by byl radši, kdyby byli na stejné straně, protože vypadali docela nebezpečně.
"Jak jsem slíbil." Otočil se na hostinského. "Tři piva!" Zavolal na něj a plácl do stolu, aby věděl, že budou pro tyhle tři bojovníky.

Arendar:

"Mhm." ozval se ten, komu dýka patřila, a bez nějakých dlaších poznámek k tomu jí zase ukryl. Každopádně, Arendar se představil. Borec sedící vedel něj na chvilku zaváhal, ale pár sekund ubylo a nakonec to Arendarovi vrátil. "Edhall Olafsson, a tohle je můj malej brácha Madvig." představil se tedy nakonec, a "malým bráchou" označil toho nejmladšího ze skupiny. Ten poslední se tedy taky ještě přidal. "A já jsem Sven Rigmundsson." přidal k tomu s přikývnutím. Každopádně, Arendar objednal piva, jak slíbil, a s toímhle dobrým tahem další téma rozjel Madvig. "A co tě vůbec zatáhlo do totohle kraje, Arendare? Nejsi přece odsud, ne?" zeptal se ho jednoduše, ale ne nepřívětivě.


Nessa:

"Hmm." odvětila Yngvild na to, že Nessa nechtěla. Inu. To nikdy na ničem moc nemění, takže sledovala, co se bude dít dál. Nessa vzala svíčku a svojí ruku stejně jako předtím, a znova se pokoušela svíčku zapálit. Bylo to zvláštní vzhledem k tlaku, co na ní teď byl, ale Nessa dokázala svíčku zapálit mnohem dříve, než předtím. Rychlá jiskra, a svíčka už vydávala světlo tak, jak měla. Yngvild tiše něco zašeptala, Nessa to neslyšela.
"Nesso." začala, když konečně prolomila ticho, které tam už nějakou chvilku bylo. "Musíš pochopit," začala, a vzala Nesse svíčku z rukou, "že existují dary Alheste, které je lepší zatratit hned, jak je jeden pozná." dodala, a svíčku vzala do ruky, jako se bere do ruky rukojeť meče. "A musíš pochopit, že pak jsou tu dary, které se přijímají v tichosti." Když tohle dořekla, svíčka v její ruce praskla. Všude z ní začaly vyrůstat různé kořeny, a kompletně svíčku obalily, a pak zmizely v prach, a svíčka už nebyla nikde, Yngvild neměla v ruce nic. "Chápeš?" zeptala se, s lehkým úsměvem.

Nessa

No...nebylo to tak, že by Nessa pozvala Isgrin do svého pokoje a ukazovala jí magické triky. Ani nevěděla, že jí tam Isgrin vlezla. No ale to teď bylo asi vedlejší. 
Nessu dost překvapilo, že se svíčka zapálila rychleji než před tím. O dost rychleji. Následně uslyšela, jak nejvyšší kněžka něco zašeptala. Avšak Nessa jí nerozuměla. Pak Yngvild začala mluvit přímo na ní.
Nessa se na kněžku dívala. Bylo na ní jasně vidět, že se obává toho, co by mohlo následovat.  A taky trochu posmutněla, když jí bylo řečeno, že některé dary jejich bohyně je lepší hned zatratit. Nessa nechala Yngvild, aby jí vzala svíčku. Také prý ale byly takové dary, které se přijímají v tichosti. Zároveň, jak to říkala, svíčka v ruce praskla a Nessa zahlédla jakési kořeny a najednou ze svíčky i z kořenů zbyl jen prach. Nessa na to vyjeveně hleděla. Na t, jestli chápe, Nessa pomalu přikývla. Teď už rozuměla po té ukázce. 
"Vy...Vy taky...?" vypadlo z ní z toho překvapení tiše. Po tom, co teď viděla v Nesse celkem vzrostla naděje na to, že by tohle mohlo mít dobrý konec a že jí Nejvyšší kněžka nenechá upálit.

Nessa:

Yngvild lehce přikývla. Jemný úsměv z úst už jí tak nějak nedocházel. "Je to velmi mocný dar. Když je využit dobře, dokáže zachránit nespočet životů... a ochránit ještě větší množství ještě předtím, než se vůbec k nějakému zranění dostanou. Ve špatných rukou je to ale věc, která může ohrozit celé lidstvo." poznamenala, a pak si jednou rukou chytila svůj mohutný cop. Do hlasu se jí vrátila trochu větší strmost, zněla zase trochu autoritativněji, i když to nebylo takové, jako když tam přišla poprvé.
"Ode dneška tě všemu učím já, místo Isgrin. Bude to pro tebe namáhavá práce. Doufám, že jsi na to připravená. Pokud ne, nebudu ti bránit v odchodu." řekla nakonec.