Hornstrandir

Nessa

Nessa pečlivě poslouchala Nejvyšší kněžku,která mluvila o tom, že takováhle síla, kterou obě vlastnily, může buď to pomoci velké spoustě lidí a nebo také zničit svět...No...Nessa rozhodně neměla v plánu ohrozit celé lidstvo. Nechtěla ovládnout svět a ani nic takového. Ani nechtěla  jen tak z rozmaru ubližovat lidem, protože mohla. Nessa byla spíše ten první druh člověka. Přikývla, že rozumí.
No a pak přišlo další velké překvapení a to, když Yngvild řekla, že ode dneška bude její učitelkou právě ona. Tomu, že to nebude Isgrin se ani moc nedivila po tom, jak vyděšeně její učitelka vypadala naposledy, když jí viděla. 
A tak se Nessa překvapeně dívala na Nejvyšší kněžku, která by s ní normálně asi ani neprohodila jediné slovo a která měla od teď být její učitelkou. Pokud to tedy přijme. Také prý mohla odejít. No...nevyhodili jí...dokonce ani nepřijde o život...pravděpodobně ani neskončí někde pod zámkem...nemluvě o tom, že Nessa by stejně ani nevěděla, kam jinam by šla. Tady v chrámu vyrostla. 
"Já...chci se to naučit ovládat...abych nikomu náhodou neublížila a uměla pomoci ostatním, když by bylo potřeba... Děkuji, že se o mě postaráte." řekla Nessa svou odpověď. Nejvyšší kněžka měla určitě spoustu práce a teď se bude muset starat ještě o její výcvik. No...snad s ní nebude mít moc starostí.

Arendar

Aren jenom přikývl hlavou jako že je rád, že mu řekli svoje jména. Na otázku Madviga nejdřív neodpověděl. Napil se pořádně ze svého džbánu a pak si rukávem otřel rty. "Velké věci." Odpověděl tajemně, a pak se spíš pro sebe potichu zasmál. "Jsem z malé vesnice. Chtěl jsem se podívat do světa a najít si nějakou dobrou práci. Udělat si trochu jméno." Opřel se lokty o stůl. "A příležitost se mi dostala pod ruku hned jak jsem sem vešel." Mluvil samozřejmě o té odměně, která byla vyhlášená za hlavu toho vraha.

Nessa:

"Dobře. Ale nepočítej s tím, že se 'o tebe postarám'. Bude to pro tebe spousta práce. Doufám, že to si uvědomuješ." dodala k tomu Nejvyšší Kněžka, teď už asi Nessina mystrině, učitelka, kdo ví co ještě. Nessa nikdy neslyšela o tom, že by Nejvyšší Kněžka vzala nějakého učně.. ale tak, třeba prostě jen nepřišla ke správným informacím. Kněžka každopádně přikývla. "Jestli přijímáš, já se nemůžu tady flákat. Máš půl hodiny. Do půl hodiny se buďto seber, vezmi všechny věci a utíkej rychle, a já budu dělat, že jsem tě nikdy neviděla.. a nebo přijď za mnou do mé přijímací místnosti. Tam se můžeš učit prvním věcem." řekla nakonec, naposledy se ještě usmála, a pak konečně odemkla a vyklouzla ze dveří. V místnosti se už zase rozlilo ticho. Všechno bylo jako předtím, až na bílý prach ze svíčky na zemi.

Arendar:

"Mhm." přikývl Madvig, spokojený s odpovědí. Edhall se rozhodl k tomu ještě něco dalšího přidat. "Ono tady v Hornstrandiru je dycky, co dělat. Ne vždycky je to lov za odměnou... na takle prestižní práci máš štěstí, to je jako recht... ale že by se tu člověk moh' nudit, to určitě ne." vysvětlil o svém kraji vousáč. Sven přikývl, aby dodal váhu Edhallovým slovům. "To jo. A když bojuješ dosttečně dobře, tak tě třeba Jarl přibere do skupiny a můžeš s náma na 'výlety'. A tam už se bohatství sežene, pokud se něco neposere a nepřivítá tě Alheste, no." Sven dodal, a pak se pořádně napil z nově přineseného piva, které objednával Arendar.

Nessa

No...tak to Nessa rozhodně nemyslela. Nejvyšší kněžka jí až moc brala za slovo. Myslela to spíš tak, že děkuje za to, že si Nessu bere osobně na starost a bude jí věnovat svůj čas, kterého určitě jako Nejvyšší kněžka má pomálu. Rozhodně nečekala, že se bude jen flákat.
No a tak Nessa přikývla, jakože si uvědomuje, že jí čeká spousta práce. Zkoušela svou magii trénovat už docela dlouho sama a tak věděla, jaká je to fuška. Navíc nesměla opomínat ani svůj běžný výcvik na kněžku. Jo...měla dost práce před sebou. Skoro jak studovat dvojobor nebo pracovat a u toho studovat. Složitá věcička tohleto.
Nessa se trochu obávala toho, co na to řeknou ostatní, že jí bude učit sama Nejvyšší kněžka, která, podle toho, co Nessa věděla, nikdy nikoho neučila.
No a pak dostala půl hodiny na to zdrhnout nebo za ní dojít do přijímací místnosti. Tam Nessa snad nikdy nebyla. "Dobře." odvětila jí a pak jen sledovala, jak se za ní opět zavřely dveře. Zase tam zůstala sama. Normálně by lidé zvažovali svoje možnosti. Ale Nessa....Nessa byla rozhodnuta. Neměla v úmyslu utíkat. A tak chvíli vstřebávala, co se to během posledních chvil všechno událo a pak se pomalu vydala k přijímací místnosti Nejvyšší kněžky.

Nessa:

Opravdu, žádné jednoduché cvičení.. ale zase, bylo to něco, co dá Nesse ze všech Kněžek nejvíc, pokud to nakonec zvládne. Kdo ví, kam až člověka může dostat učení Nejvyšší Kněžky, jedné z nejmocnějších lidí na Severu, pokud ne TEN nejmocnější člověk, protože i ten největší válečník měl nakonec úctu k jeho bohyni, a Nejvyšší Kněžka je jasná představitelka Alheste mezi pozemci.
Každopádně, Nessa se tedy ani nerozhodovala dlouho a za chvilku byla v Přijímací místnosti Nejvyšší Kněžky. Někdy předtím už byla v Čekací místnosti. Tam se scházeli všichni, kteří čekali na to, až je Kněžka právě přijme, všichni, co měli nějaký vážný problém a všichni, co potřebovali Nejvyšší Kněžku a normální jim nestačila. To byla velká místnost. Kvůli soukromí zúčastněných byla Přijímací místnost mnohem menší a mnohem méně přístupná.. a tak se Nessa prodrala přes pár lidí, co v Čekací místnosti čekali a dostala se poprvé v životě do té přijímací. Byla to doopravdy malá místnost, jen stůl, dvě židle na jedné straně a dvě na druhé. Na zdi velký bílý prapor se zeleným listem, znak Kněžek Alheste..na jedné židli Yngvild, blíže praporu, a na druhé zrovna usedal někdo z místních obyvatel. Ošklivě se na Nessu podíval, mezitímco Yngvild ji přivítala rychlým kývnutím.
"Kdo to je? Myslel sem, že tady je to vždycky soukromý." odsekl nepříjemně chlapík, takových 40, klasický vous a dlouhé vlasy. "To je moje učednice, Nessa. V celém řádu se zpovídá jen mně a vaše tajemství jsou stejně tak v bezpečí u ní, jako u vás." odpověděla Yngvild bez váhání a naznačila Nesse její místo, ta židle vedle židle Yngvild po jejím boku.
No, týpek se tedy nakonec přecejen dal do mluvení. Měl nějaký problém s tím, že věřil, že jeho dům, který nedávno koupil, je prokletý starým duchem a že děsí jeho děti a že se sám bojí, že je jednou přijde zavraždit. Kněžka to celé poslouchala, a nakonec slíbila svou asistenci a poslala muže pryč. "Co si o tom myslíš, Nesso?" zeptala se, když byl pryč a měly chvilku volna. Nessa pochopitelně slyšela podobné příběhy, a i když takového ducha nikdy neviděla, učení Alheste říkalo něco o lidech, které něco pořád vázalo se světem pozemským i po jejich smrti. Nikdy ne ovšem detaily.

Nessa

Nessa byla poměrně nervózní. Pořád tak nějak nemohla uvěřit tomu, že jí bude učit Nejvyšší Kněžka osobně. Že zrovna kráčí do Přijímací místnosti, aby se učila magii a nejenom jí. 
Došla do čekací místnosti. Tady už několikrát byla. Většinou tu nebylo tolik lidí jako v hlavní síni. To bylo asi tím, že za Nejvyšší Kněžkou chodili lidé jen s těmi závažnými problémy a zbytku stačila obyčejná kněžka nebo pohodlí jejich domovů. Nessu docela zajímalo, co tyhle lidi trápí tak závažného, že s tím jdou přímo za Nejvyšší Kněžkou.
No a podle všeho Nessa vešla dovnitř zrovna, když tam Yngvild měla někoho z místních. Zapřemýšlela, jestli by neměla raději odejít, ale Yngvild na ní kývla, což Nessa samozřejmě oplatila spolu s mírnou zdvořilou úklonou, a následně vysvětlila tomu muži, že je její učednice a že před ní může mluvit. Dokonce jí i naznačila, že si má jít sednout vedle ní. A tak Nessa šla. No a stejně jako Yngvild slyšela, jak jim muž vypráví o jeho duchem posedlém domě. To znělo docela děsivě. Nessa slyšela příběhy o duchách a dokonce i učení její bohyně mluvilo o lidských duších. Avšak nevěděla o tom žádné detaily, takže se to dost špatně hodnotilo. Když muž odešel a Nejvyšší Kněžka se jí zeptala, co si o tom myslí, Nessa se zamyslela. "Myslím...myslím, že, pokud ten muž mluví pravdu a v jeho domě je opravdu duch...mohl by mít dost velký problém. Také by ale ten duch nemusel být nutně zlý. Také by tam žádný ani být nemusel..." začala Nessa. "Špatně se to posuzuje. Myslím, že je to podobné, jako když Vám mistryně Isgrin řekla o mně. Dokud to neuvidíte na vlastní oči, může jít o cokoliv." pronesla Nessa svůj názor.

Nessa:

Yngvild si poslechla, co k tomu Nessa měla. Nakonec lehce přikývla. "Neviděla jsem v životě moc duchů.. ale věř mi. Nepamatuju si jednoho, který by byl hodný." pronesla na začátek, ale potom se lehce usmála. "Ale jinak máš pravdu. Lidi si myslí o většině věcí, co se jim nepodaří, že je to něco nadpřirozeného. Je to jen další způsob jak hledat výmluvy, když všechny ostatní selžou. Duchové, monstra.. smůla. Všechno to bývají výmluvy." řekla pevně. Setla ruce v pěst. "Ale jako se někdy přecijen objeví smůla, stejně tak se někdy objeví monstrum.. a někdy i duch. A dokud to samy neuvidíme, nemůžeme říct, že ten člověk lhal. A tak to zjistíme.. ale na ducha musí být jeden připraven." vysvětlila, a vyndala ruličku s nějakým spisem ze spousty, co se jí válely na a kolem stolu. "Potřebuju, abys udělala tenhle prášek. Bez něj se nedozvíme nic.. sežeň si ingredience ve skladu, támhle je na to místo. Mezitím můžeš dál poslouchat, s čím sem lidi chodí. V jednom rohu místnosti doopravdy byl stolek, kterého si předtím Nessa nevšimla. V papírku byl jakýsi "recept", i když to byla spíš alchymie. Ale to nebylo nezvyklé - Kněžky dělaly spoustu léčivých a hlavně hojících přípravků - a tenhle prášek byl z celkem běžných přísad. Sklad přísad nebyl daleko, v tomhle křídle chrámu... a mezitím Yngvild pokynula a dovnitř vstoupil další muž.

Nessa

No...to, že nikdy neviděla hodného ducha, neznamenalo, že žádný takový není. Jinak prý ale měla Nessa pravdu. Neztrapnila se hned na své první hodině. No a dokonce dostala i úkol. Převzala si od Yngvild spis a poslouchala, cože má udělat. Namíchat prášek. Jdou na ducha...takže to bude asi nějaký kouzelný prášek. Hm. K tomu dostala i místo, kde může prášek míchat a při tom poslouchat další žádosti lidí. Nessa přikývla. "Rozumím." pronesla. 
No a pak se vydala do toho skladu najít všechny potřebné věci. Pokud se nic po cestě tam ani zpátky nepřihodilo, vrátila se do přijímací místnosti, kývnutím a maličkou úklonou pozdravila osobu, která tam seděla, pokud tam tedy někdo seděl a šla ke stolku chystat onen prášek přesně podle receptu na papíru.

Nessa:

Nessu po cestě nic nepřekvapilo, a protože to byla Kněžka, jejíž obličej byl už viděn předtím, stráže skladu jí bez problémů pustili dovnitř a pak i ven.. takže měla všechny přísady. Když došla zpátky do místnosti, zrovna odcházel ten chlapík, co tam byl předtím. Yngvild si otřela čelo. Měla viditelně dost práce.
Stolek na rohu byl dobře připraven na různou alchymii a byl tam i hmoždíř připraven právě na ty chvíle, kdy jeden potřebuje prášek. Tenhle byl ale zvláštní.. tuhle kombinaci ingrediencí Nessa nikdy předtím nepoznala. Ale tak.. to se jí asi stane pod jejím novým vedením často.
Každopádně, chlapík odešel a místo něj přišla dívka. Ta mluvila něco o tom, že nějaký kněz jednou proklel její farmu, protože si jej nechtěla vzít. Yngvild tohle poslouchala velmi zaujatě, a pak poslala dívku pryč. Seděla tam, pořád v zadumání.
"Nesso. Tohle je důležité. Schválně.. rychlá zkouška.. jestlipak uhodneš, proč je to tak důležité." nadhodila, pořád zadumaná. Nessa mezitím dělala asi prášek - a pokud ano, šlo jí to bez problémů!

Nessa

Nessa si došla do skladu pro suroviny na onen prášek a následně se vrátila do místnosti, odkud zatím vycházel ten chlapík z před tím. Odebrala se ke stolku v rohu, kde si měla hrát na alchimistu a namíchat něco, co v životě nemíchala. Nemluvě o tom, že nikdy ani neviděla podobně zvláštní kombinaci ingrediencí. Neměla ponětí, co tento prášek má umět. Ale určitě se to v budoucnu dozví. 
Mezitímco Nessa začala připravovat prášek, vešla do místnosti jakási dívka. Nessa poslouchala její vyprávění a v jednu chvilku se zarazila a zamyslela. Tohle bylo zvláštní. Nessa si všimla, že i Yngvild vypadá zaujatě a když dívka odešla, dokonce i zadumaně. A pak na ni promluvila. Rychlá zkouška. Well. "No...Alheste ani jiné naše bohy nezastupuje muž. Takže co tady na severu dělá kněz?" odpověděla Nessa na otázku otázkou.

Arendar

To co mu tu říkali, se mu líbilo. Vypadalo to, že si skutečně vybral dobré místo na začátek své - jak doufal, dlouhé cesty. Ono dostat se k nějakému jarlovi by bylo ideální. Ale to je něco, čemu se bude věnovat později. Teď měl na práci jiné věci.
"Děkuju vám za informace, pánové. Půjdu se poptat po tom vrahovi. Doufám, že se ještě někdy potkáme." Pozvedl pohár s pivem a ve stoje ho dopil. Zaplaceno bylo (doufám. Pokud ne, tak šel ještě zaplatit :-D), takže se rovnou vydal ke dveřím.
Venku do plic nasál čerstvý vzduch. Říkali, že by se něco mohl dozvědět od stráží jarla. Takže nejspíš začne tam. Zkontroloval, jestli má v kapse pořád ten plakát hledaného. A pak se tedy vydal hledat místo, kde žil jarl. Kdyžtak se po cestě někde zeptal, aby věděl, kam jít.

Arendar:

"V pohodě. Za pivo to bylo dobrých pár slov." přitakal s úsměvem Madvig. I ostatní se nějak rozloučili, stejně tak i hospodský, který si chytil Arena, ještě než odešel. Zaplaceno už měl, to byla pravda, ale dal mu nějaký dřevěný řezaný štítek. Prý to bylo, až se vrátí, že tady má koupený pokoj. Byl to tedy možná Seveřan, ale určitě neměl v plánu krást. Ono se to v největším měste Severu takhle na očích moc nevyplácelo. Co si budeme, tady je každý druhý válečník.. a riskovat, že vám nakope zadel... inu.
Každopádně, stačilo se Arendarovi jednou zeptat a podívat a hned věděl, kam má jít. Nebylo to vůbec daleko marketu kde teď byl, a byla to druhá největší budova města.. a mezi druhou a třetí byl dost velký skok, protože třetí by už byl prostě jen nějaký velký barák. Tohle ale byla pořád hodovní síň. A tak jí Arendar našel hned. A přímo před ní stáli dva strážníci. Byli svalnatí a viditelně otrávení, že dneska musí stát na stráži oni, když je tak hezky venku. Jeden se na Arendara zamračil.
"Co chceš? Jarl není doma, a i kdyby byl, chtělo by to důvod, aby někoho jen tak přijímal." odsekl otráveně. Asi tam měl kolem otravných chlapů dost, co se snažili nějak dostat dovnitř, pro jakékoli, většinou asi nekalé, úmysly.


Nessa:

"Správně. Jsi bystrá. To budeš potřebovat." pochválila jí pořád ještě zamyšlená Yngvild. Pak ale zvedla hlavu od strolu na Nessu a lehce se usmála. "Je pravda, že Kult Alheste vůbec žádné muže nepřijímá. A ostatní tři bohové tady žádné kulty nemají.. tenhle člověk je buďto kouzelník, který využívá svoji sílu rpo nekalé věci, a nebo bezvěrec, který někde roznáší něco, co do naší země nepatří." poznamenala přísně, ale pořád s úsměvem. Vypadalo to, že je celkem spokojena se svojí novou asistentkou a učednicí. "A nebo,.. bezvěrec kouzelník. A to už si říká o průser." dodala k tomu, a třikrát hlasitě tleskla. Jedna z Nejvyšších Kněžek vběhla hned do místnosti. "Řekni všem, že dneska přijímání skončilo, a zabal mě a Nesse na cesty. Musíme do terénu." poručila Yngvild, a vydala se směrem mladá kněžka, která tam dělala prášek. Už to měla hotové, protože to šlo od ruky a bylo to celkem jednoduché. pro překvapení Nessy... barva prášku, která z toho vzešla, byla třpytivá stříbrná. Yngvild se spokojeně pousmála. "Tohle vypadá, že by mělo stačit. Hmm.. máme dost problémů, co musíme vyřešit. Ale to je dobře. Jeden se v terénu učí nejlíp." poznamenala Velekněžka, když se prsty probírala tím jemným práškem.

Nessa

Oh...takže Nessa měla pravdu, když jí zarazilo právě tohle. Nessa pozorně poslouchala Yngvild, která přemýšlela nad tím, kdo ten muž asi je. Nessu napadla ještě jedna věc, ale Nejvyšší kněžka to jistě zahrnula do té části s bezvěrcem. Napadlo jí totiž, že ten muž třeba věří v něco jiného, než všichni tady na severu. Nessa nevěděla, jestli na jihu uznávají své "bohy" nebo prostě nevěří v nic. Věděla ale, že pouze zde na severu se nacházejí Alhestiny chrámy, tudíž jižané v jejich bohyni pravděpodobně nevěřili.
Nessa takové lidi nezatracovala, ať si každý věří, v co chce. Ona věří v Alheste a zbylé severské bohy a tak to také zůstane.
Souhlasně na slova Nejvyšší Kněžky přikývla. No a ta pak třikrát tleskla a dovnitř vběhla jiná Kněžka. Slova, která následovala potom Nessu dosti překvapila. Zatvářila se překvapeně, protože...no...byla překvapená. Nejvyšší Kněžka jí bere s sebou do terénu. Nessa nebyla nikdy dál než ve vesnici během zařizován í různých pochůzek a nebo v lese. No a teď se měla vydat bůh ví kam mimo vesnici spolu s Nejvyšší Kněžkou. To byl jeden velký skok. Dnešek byl očividně den plný velkých změn. 
No a poté přišla Yngvild zkontrolovat Nessinu práci na prášku. Nessa trpělivě a trochu nervózně čekala na verdikt své nové učitelky. Jakmile se k jejím uším doneslo, že by to mělo stačit a zahlédla spokojený úsměv na Yngvildině tváři,oddychla si. Nepokazila hned svůj první úkol...zvládla to. Uf.
"K-kam vlastně vyrážíme?" zeptala se Nessa. Pořád si v přítomnosti Nejvyšší Kněžky připadala nervózně. Přeci jen to byla jediná osoba, co by jí mohla kdykoliv vykopnout z domova. Nemluvě o tom, že k ní Nessa chovala respekt a úctu.

Nessa:

Yngvild přikývla, a vzala nesse hmoždíř. Stříbrný prášek si nasypala do takové malé skleněné baňky, ve které to vypadalo skoro, jako by měla baňku se rtutí, nebo něco takového... No. Když to takhle vzala, tak s tím určitě byla spokojená. Zatím neprozradila, k čemu nebo co to vlastně je, ale Nessa nepochybně uvidí později. No.
"Kam? První jenom na kraj Hornstrandiru. Tam se nám nachází ten duch.." pronesla a poklepala s úsměvem právě na tu svojí baňku, kterou měla připnutou na pasu jako nějaký náboj. "Zato za tím 'Knězem' budeme muset až na jeden z ostrovů. To bude dlouhá cestal.. plula jsi už někdy na lodi?" zeptala se jí mile, mezitímco už byla na cestě z místnosti pryč. A když vyšla, mávla na další z Kněžek. "Agnartha bude spravovat Chrám, co tu nebudu, jako vždycky. Řekněte jí to. Jo.. a ještě něco." pronesla, a pak zašeptala Kněžce něco do ucha. Ta trochu překvapeně, ale s úsměvem přikývla, a vydala se rozdat příkazy.

Nessa

Hm...takže nikam daleko. Jen na kraj vesnice. Tam použijí ten prášek, co vytvářela. Nessu dost zajímalo, k čemu ten prášek vlastně je. Ale věděla moc dobře, že se to brzy dozví. Přikývla na znamení, že rozumí. 
No a pak přišla na řadu ta věc s knězem. Nessa překvapeně zamrkala, když Yngvild řekla, že budou muset až na jeden z ostrovů. To znamenalo....jo, cestu lodí. Na její otázku zavrtěla hlavou. "Ne. Nikdy jsem nebyla dál, než v okolním lese." odpověděla jí a následovala jí ven z místnosti. Tam Nejvyšší Kněžka rozdala rozkazy na dobu, co tu nebude. Nessa neslyšela, co Kněžce pošeptala do ucha, ale došlo jí, že to tak je právě proto, aby to neslyšela. Nessa byla zvědavá, o co šlo, ale ptát se na to nemohla. Bylo dost jasné, že o tom neměla vědět. A tak se mohla jen tvářit nechápavě.

Nessa:

Yngvild si všimla, jak Nessa zvědavě koukala, když šeptala něco kněžce. Zasmála se. "Hah, o to se nestarej, dítě. Není to nic, co by nám ovlivnilo cestu, jen jsem se musela o něčem ujistit. Tak... kde jsme to byli.. oh, cestování lodí." vzpomínala si Yngvild. Koneckonců, pořád i ona bylaj en člověk, i když člověk důležitý, S tím, jak vysoko se dokázala nést, na to jeden klidně mohl zapomenout. Někdy doopravdy byla taková, jakou by si člověk možná představoval Alheste.. ale pod tou tuhou neprostupnou kůrou byl pořád normální, ač velmi dobře vzdělaný a vysoce inteligentní, člověk.
"Nemáš se čeho bát.. bude to v pohodě, alespoň se někam podíváš. Jako Nejvyšší Kněžka musím často cestovat všude po Severu.. takovéhle mise se prostě někdy objeví. Uvidíš, že se ti to bude líbit. Hornstrandir je krásné město, ale na Světě jsou další, stejně krásná, a dokonce krásnější místa. Uvidíš." vypověděla jí energeticky, když se dostala k zadní bráně z Chrámu. Bylo to tak jednodušší, aby nemuseli valit přes velkou spoustu lidí. Když vyšly ven, stráže z venku lehce poklonili hlavu před Nejvyšší Kněžkou. Ta jim jen pokynula a vydala se do města. Už byl možná nějaký lehký podvečer - čas utíkal u hmožďíře a lidí, co potřebují pomoct, rychle. "Bojíš se toho, že možná uvidíš ducha?" zeptala se, aby držela nějakou konvu.

Nessa

Nessa trošku zčervenala, jelikož podle všeho vypadala až moc zvědavě, když si toho Nejvyšší Kněžka všimla. 
Pozorně jí poslouchala, když  jí říkala o tom, že jako Nejvyšší Kněžka často cestuje po Severu a že existují i krásnější místa, než byl Hornstandir. A nejenom pozorně, mísila se v tom i zvědavost, trochu nejistoty a nadšení. Těšila se, až uvidí nová místa, ale zároveň se i trochu bála. Nikdy nebyla tak daleko od domova. Alespoň tam ale nebude sama. Bude tam s ní Nejvyšší Kněžka, která viděla ze Světa mnohem víc, nežli Nessa, takže by to mělo být v pořádku. 
Když se dostali ven z chrámu a kráčeli městem, Yngvild Nesse položila otázku. "Trochu. Nevím, co mám čekat." odpověděla Nessa popravdě. Další část pravdy pakbyla ta, že byla na toho ducha docela dost zvědavá. Nikdy ducha neviděla a Nessu zajímali nové věci.

Nessa:

Yngvild se tajemně pousmála. "No.. tak si představ někoho krajně ošklivého. Hodně málo zubů, hodně vyhublý.. někdy jim něco chybí, třeba končetiny, nebo tak. Uvidíme. Taky je dost možné, že tam žádný duch není a že jen požehnáme domu a půjdeme dál.. takže se raději připrav i na to zklamání." řekla k tomu, a pak se ale zhluboka nadechla. "Dneska ale cítím ve vzudchu, že ducha uvidíme. Jsou hrozně vzácní. Sama jsem v životě viděla tak.. tři. A to se mi dostal pod ruku asi každý z nich, který tady za moje roky na Severu byl." vysvětlila energeticky. Vypadala, jakoby se sama těšila, respektive jakoby jí samotnou zajímalo, jaké to bude protentokrát. Koneckonců, Yngvild nebyla žádnou prastarou duší, a pořád měla dost energie na to objevovat nová místa a zjišťovat nové věci.

Arendar

"Nejdu za jarlem," odpověděl Arendar a začal ve své velké kapse lovit plakát hledaného. Byl trochu zmačkaný, ale to nevadilo. Všechno co na něm mělo být viděno, vidět bylo.
"Rád bych našel tohoto muže. Dostalo se ke mně, že by ho pár lidí rádo vidělo mrtvého a jsou za to ochotni dobře zaplatit." Nechal stráže, aby si dobře prohlédli plakát, a pak ho zase schoval. Pokud se od nich nedozví dost informací, bude je muset hledat jinde. Chlapi z hospody ale říkali, že stráže jarla by mu mohli pomoct.
"Nevíte o něm něco, pánové?" zeptal se.

Arendar:

Chlápci si poslechli, co jim chce Arendar říct. Potom, co vytáhl papír, dávali už trochu víc pozor. Vypadalo, že vědí, o co se jedná. Jeden z nich přikývl, a kouknul na toho druhého. "Garme, zajdeš za kapitánem stráže? Já to tu zatím zmáknu." zeptal se svého spolubojovníka. Druhý strážný rychle přikývl a zmizel ve dveřích. "Moc o tom nevíme, jen tu teďka hlídáme.. ale kapitán vede ten lov, takže jestli někdo vědět bude.." poznamenal ten druhý. Trvalo to jen necelou minutu, když se otevřely dveře znovu. A protentokrát z nich vyšli lidé hned dva. "Zdravím. Na lovu?" zeptala se až podivně mladá a ještě k tomu žena.. vzhledem k tomu, jakou roli viditelně měla tady v Hornstrandiru. To nebylo zvyklé.. ale co už. Arendara si zvědavě prohlížela.

Kapitán Stráže:

Nessa

Nessa Yngvild pozorně poslouchala. Znělo to dost nechutně. I když...ten popis by seděl i na kdejakého seveřana. Na to, že se má připravit i na případné sklamání, přikývla. 
Avšak, prý cítila ve vzduchu, že tenhle duch bude skutečný. Prý byli vzácní. Hm...Nessa momentálně nevěděla, jestli má štěstí, že její první mise bude obsahovat nadpřirozenou bytost a nebo jestli má smůlu, že se hned musí s něčím takovým vypořádat.Hm...
"Je něco, co by bylo dobré o duchách vědět, než tam dojdeme?" zeptala se pak Nessa. Sama toho o duchách věděla opravdu málo. Třeba to, že jsou to lidé, které po smrti něco stále poutá k tomuto světu. A teď i to, jak vypadají. Ale furt jí to neříkalo, co napříkad takový duch umí nebo jak se ho zbavit.

Nessa:

Yngvild se zamyslela nad otázkou kterou dostala, mezitímco obě slečny už tak nějak opouštěly hlavní křídla města a zacházely do těch bahnitějších uliček. Brzy tam nepochybně budou. Přecijen Yngvild kývla sama sobě a odpověděla. "No.. o jejich původu a o tom, jak může vzniknout takový duch si můžeme říct, až budeme na cestách. Upřímně, mám v plánu říct ti o velké spoustě monster a tím, jak se s nimi vypořádat, protože to je jedna z nejdůležitějších prací, co taková kněžka má. Stará se často o věci, které nejsou normálně úplně přirozené, a tohle je jedna z nich.. ale to se bavýme jen o těch Kněžkách, které ovládají magii. A to jsme, Nesso, jen ty a já." řekla trochu zarmouceně. "Moje mistryně také magii ovládala, ta byla Nejvyšší kněžka přede mnou. A stejně tak ta před ní. Je to skoro tradice, ale pravda je, že ten post prostě potřebuje, aby dotyčný magii alespoň nějak ovládal." vysvětlila k tomu dál něco, co Nessa určitě nevěděla. A nevěděl to skoro nikdo. Každopádně. "Dneska je naše první práce. Spíš ti ukážu, na co se budeš moct těšit, než abych tě nějak obzvlášť zapojovala." rozhodla se nakonec, a zastavila se. Byli před chatrčí, která byla právě ta daná jedna potřebná.

Arendar

Možná měli rovnou říct kapitánka. Arendar si ženskou prohlédl od hlavy k patám, a pak se jí podíval do obličeje. Vypadala jako někdo, kdo toho za sebou už docela dost měl. Rozhodně se nezdálo, že by se na svoji pozici dostala jinak než tvrdou dřinou. Tak se to Arendarovi líbilo.
"Dá se to tak říct." Odpověděl. Potom kapitánce podal plakát s hledaným. "A podle těchto pánů máme společnou kořist. Ukázal na stráže. "Tak mě napadlo, jestli by nebylo prospěšné pro všechny strany, kdybychom se na ten lov vydali společně."
Arendar chtěl jít nejdříve sám, ale tohle byla výborná příležitost, jak si udělat dobré známosti na vysokých místech.

Nessa

Nessa dál následovala Yngvild na jejich výpravě za duchem. Její mistryně očividně nad její otázkou přemýšlela. A...odpovědi se nedočkala. Prý až budou na cestách. Hm. Za to se ale dozvěděla, že předchozí Nejvyšší Kněžka a i ta před tím uměly ovládat magii a že celkově každá Nejvyšší Kněžka potřebuje alespoň trochu ovládat magii, aby se mohla vypořádat s různými monstry a dalším podobným stuffem. Nessu také překvapilo, že mezi Kněžkami očividně jen ona a Yngvild ovládají magii. Počkat...neznamenalo to, že...že má Nessa zatím největší šance být Nejvyšší Kněžkou...? Ne..to určitě ne....nebo jo? Ne. Nessa to nehodlala zakřiknout. Pořád tu bylo dost příležitostí, během kterých může něco pokazit. Pořád jí ještě může Yngvild vyrazit z chrámu. Třeba na to Nessa ani nemá. No..to se všechno uvidí časem.
Náhle se zastavili před jakousi chatrčí. "To je ono?" zeptala se Nessa, aby se ujistila,že jsou na správném místě. Při tom se dívala kolem, jestli nezahlédne něco zvláštního. Třeba ducha.

Arendar:

"Mhm. Myslela jsem si." pronesla s lehkým úsměvem a přikývla. "No, normálně sou lovci odměn horší banda. Pracujou sami, protože chtěj odměnu celou pro sebe, a ještě je většinou nic nezastaví, aby se k člověku dostali. Dost často udělaj víc škody než opravěj." poznamenala, když koukala na Arendara. Pak se ale lehce usmála. "Ty vypadáš jako lepší druh. Válečník bez štěstí a prachů, nebo?" zeptala se ho. Vypadalo to, že se na plakát ani nepodívala, jasně věděla, o co se jedná.. asi zrovna v Hornstrandiru nic důlěžitější na lov nebylo.


Nessa:

Možná tedy až na jednoho ducha!
Yngvild lehce přikývla. "Mhm, je to tady." poznamenala, a pak zavřela oči a řekla znovu pár slov, kterým Nessa vůbec nerozuměla. Roztáhla u toho ruce. Pár sekund tam takhle stála.. a pak je složila zpátky a zase otevřela oči. "No. A fakt, že tu duch byl... a ti se nikdy moc nevzdalují od místa, kde je člověk jednou vidí. Jsme tu správně určitě." řekla s energetickým přikývnutím. Pak ještě pohlédla na Nessu. Po něčem zašmátrala někde ve svých róbách. "Nesso. Dám ti raději tohle.. kdybys to náhodou potřebovala." vypadlo z ní nakonec, a když ruce vytáhla, byla v nich velmi hezky udělaná dýka, mistrovské dílo. Zahnutá, s dlouhou rukojetí - na dýku - a celkem hezky vyřezanou, do různých zvířecích podob. Co ale na ní bylo nejzvláštnější.. její čepel byla stříbrná. A to proto, že byla ze stříbra, ne proto, že by byla postříbřená.
"S takovouhle věcí se dá propíchnout i duch." poznamenala Yngvild s úsměvem, nabízejíc pořád dýku v otevřených dlaních.